Jestliže dítě protiprávně nebylo přijato do mateřské školy, měl by krajský úřad v odvolacím řízení dítě přijmout dodatečně, a to i v případě, že by tím došlo k překročení maximální kapacity míst ve školce. Je pak povinností zřizovatele, aby před zahájením školního roku uvedl školku do souladu se zákonem tím, že její kapacitu navýší. Tvrdí to zástupce ombudsmana Stanislav Křeček.

Křeček v návaznosti na dřívější apely ochránce znovu doporučil ředitelům a ředitelkám mateřských škol nechávat si volná místa jako rezervu pro účely odvolání. Nepřijaté dítě se totiž může prostřednictvím zákonných zástupců odvolat proti rozhodnutí o nepřijetí do školky ke krajskému úřadu. Pokud by odvolání bylo úspěšné, náprava by měla znamenat dodatečné přijetí dítěte do školky.

Z praxe minulých let nicméně vyplývá, že v době, kdy se rodiče nepřijatých dětí odvolávají, všechna místa v mateřské škole jsou již obsazená. I když proto krajský úřad zrušil rozhodnutí ředitele či ředitelky mateřské školy jako nezákonné, nemělo už dítě šanci na dodatečné přijetí. Ředitelé školek pak jen vydali nové, již zákonné rozhodnutí o nepřijetí dítěte z důvodu naplněné kapacity.

„Právo odvolat se postrádá v tomto pojetí faktický význam a stává se jen formalitou. Jeho smyslem přitom má být napravení nezákonného stavu,“ uvedl Křeček. Typicky nezákonným rozhodnutím jsou situace, kdy do školky nebylo přijato dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které nemělo trvalý pobyt v obci, v níž se školka nachází, ačkoli přijaty byly i děti mladší.

Podle zástupce veřejného ochránce práv by krajské úřady, které právě nyní rozhodují o odvolání nepřijatých dětí, měly svůj postup změnit právě pro případ, že si ředitelé nenechají žádná volná místa jako rezervu.

„Jestliže krajský úřad dospěje k závěru, že dítě nebylo přijato v rozporu se zákonem, měl by toto rozhodnutí změnit. To znamená nikoli zrušit a vrátit řediteli k novému rozhodnutí, jak tomu bylo dosud, ale krajský úřad by měl sám rozhodnout o přijetí dítěte do mateřské školy,“ zdůraznil Křeček s tím, že krajské úřady by měly takto postupovat i v případě, že dodatečným přijetím dítěte dojde k překročení maximální kapacity dětí ve školce.

Maximální kapacita žáků ve třídě mateřské školy, stanovená školským zákonem a navazující Vyhláškou o předškolním vzdělávání, zavazuje školu a zřizovatele. Nemůže však být na újmu dítěti, které nebylo protiprávně do mateřské školy přijato. V této souvislosti Křeček připomněl, že předním hlediskem při rozhodování musí být nejlepší zájem dítěte a jeho právo na vzdělání.

Protiprávní stav překročení kapacity mateřské školy navíc nevzniká přijetím „nadlimitních“ dětí, nýbrž až tehdy, pokud by do začátku školního roku nebyl faktický stav uveden do souladu se zákonem. Je úkolem zřizovatele, aby do začátku školního roku zajistil soulad se zákonem tím, že kapacity mateřské školy navýší. Může tak učinit buď formou výjimky z nejvyššího počtu dětí podle školského zákona, nebo vytvořením nových kapacit.

Zástupce ombudsmana v této souvislosti upozornil na dlouhodobou nedostatečnou kapacitu míst v mateřských školách a na nečinnost mnoha obcí, které školky nezřizují či nerozšiřují podle potřeb svých občanů a spoléhají na to, že děti z jejich obce budou přijaty do mateřských škol jinde.

Takový přístup vede nejen k obtížnému rozhodování o tom, které děti se srovnatelnými potřebami do školky přijmout a které nikoli, ale nedostatečné kapacity školek také znemožňují ekonomicky aktivním rodičům rychlý návrat do zaměstnání, což pro ně může mít zásadní sociální dopad.

Ministerstvo školství je dlouhodobě nečinné a nepodniká žádné kroky k tomu, aby odvolací řízení proti nezákonnému rozhodnutí přestala být pouhou formalitou bez skutečného dopadu. Ministerstvo by také mělo podle zástupce veřejného ochránce práv hledat legislativní řešení, které by upravilo vymahatelnost finanční spoluúčasti obcí na předškolním vzdělávání dětí v případě, že samy mateřskou školu nemají.

Na straně zřizovatelů je pak zřetelná neochota zabývat se nedostačující kapacitou školek a reagovat na vysokou poptávku. Tento stav vede Křečka k názoru, že odpovědní aktéři tyto problémy řešit nechtějí a místo toho vyčkávají, až populační přírůstek v České republice poklesne natolik, že bude stávající kapacita mateřských škol opět dostačující.