Jakou společnost vlastně máme?
Jiří SvobodaAutor se stručnou poznámkou vrací k brněnské přednášce Petra Druláka. Klade otázku, zda lze českou společnost pokládat za společnost tržní, není-li spíše společností řízenou komplotem podnikatelů a politiků.
S očekáváním jsem se zúčastnil besedy pořádané Masarykovou demokratickou akademií v cyklu Co po kapitalismu se sociologem Martinem Potůčkem, politologem Petrem Drulákem a politikem Ivanem Davidem. Se zájmem jsem si také přečetl článek Jakuba Patočky referující o této besedě. Z něj vybírám v dalším odstavci to nejzákladnější pro můj doplňující komentář.
Petr Drulák ve své přednášce vyšel z rozlišení na společnost tržní a společnost s trhem. Tyto společnosti se liší tím, že ve společnosti s trhem principy tržního fungování stanovuje politická moc, která je na trhu nezávislá, zatímco v tržní společnosti si omezení stanovuje trh sám. Tržní společnost je podle Druláka dlouhodobě neudržitelná, neboť je sebedestruktivní. Aktéři trhu totiž sami nemají zájem trh uchovat, neboť usilují o získání monopolu.
Zdá se, že jsme nyní na jakémsi rozcestí …
Proč na „rozcestí“?
„Rent seeking“ zatlačuje těžbu zisku
Protože postkapitálového koloběhu, jehož indikátorem je dnešní vysoká hodnota fiskálního multiplikátoru, se zmocnili a zmocňují ti nejbohatší a privilegovaní, kteří formují na jeho základech financializační – a nutno říci, že už také postkapitalistický - systém, kde na slábnutí systémové role standardního kapitalistického zisku reagují ekonomicky vládnoucí vrstvy řešením zvrhlým …
… ale přesto řešením …
Tímto zvrhlým či zvráceným řešením je tzv. vyhledávání a dobývání (či vytloukání) renty („rent seeking“) - pozdní, zpotvořená a hnilobná forma čistého přebytku ve společnosti, která na konci pozdního kapitalismu neustále sílí právě na úkor klasického soukromého zisku, kterého je ve Starém vyspělém světě s vysokou mírou saturace produktivního kapitálu tak obtížné dosahovat produkcí užitečných reálných statků. Slábnoucí zisk z reálné produkce je nyní zjevně čím dál více nahrazován bezohledným “vytloukáním renty“ nejbohatšími a jejich úspěšnou snahou vykořisťovat nejen pracovníka v námezdním vztahu, ale vykořisťovat a doslova ždímat veřejné rozpočty, zneužívat a ždímat parafiskální povinnosti občana platit povinná sociální pojištění a vykořisťovat i jiné veřejné zdroje, stát a společnost jako celek a také příslušníky společenské většiny jako řadové daňové poplatníky – včetně těch nejchudších skrze rostoucí roli nepřímých daní …
… přičemž všichni ostatní (nejen vrstvy s absolutně nízkými příjmy) jsou postupně krok za krokem odíráni „až na kost“ sílící globální konkurencí …
Zvyšované zdanění širokých vrstev a stoupající zpoplatňování - dosavad méně či vůbec nezpoplatněného – sociálního, penzijního a zdravotního servisu dnes zcela zvráceně funguje v prospěch a jako zdroj vyhledávání a dobývání (či vytloukání) renty, která stále více nahrazuje standardní kapitalistický zisk.
-.-.-.-.-.-
Známá ekonomka a prorektorka NEWTON College, a.s. pro vědu a výzkum, Eva Klvačová jako spoluautorka či vedoucí autorského kolektivu se věnuje tématu „vyhledávání a dobývání renty“ důkladně – jak o tom svědčí publikace „Dobývání renty. Teorie a praxe“(Professional Publishing, Praha 2007), „Dobývání renty prostřednictvím reformu veřejných financí“ (Professional Publishing, Praha 2007), „Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance“, (Professional Publishing, Praha 2008). A tato česká ekonomka, která se na uvedený fenomén zaměřuje, už dokonce normálně označuje „dobývání renty“ za dominantní vlastnost současné globalizované ekonomiky a věnovala tomuto postoji, názoru a tématu samostatnou, vyhraněnou a stejně pojmenovanou stať (Dobývání renty jako dominantní vlastnost současné globalizované ekonomiky) Scientia et Societas >> 1/06, str. 7-23.
V prezentacích výše uvedených knih se k tématu a kategorii dobývání renty uvádí:
„Podstatou dobývání renty je úsilí zaměřené na získání výhod zájmovou skupinou prostřednictvím státních zásahů na úkor jiných zájmových skupin. V současné době dobývání renty nabývá na významu v souvislosti s postupující globalizací a s ní souvisejícím oslabováním národních států. Dobyvatelé renty totiž často své skutečné cíle zakrývají předstíráním obecné prospěšnosti, přičemž obratně používají vhodných politických a ekonomických doktrín. Proto je pozornost knihy, vydané nakladatelstvím Professional Publishing ve spolupráci s Institutem integrace ČR do evropské a světové ekonomiky, věnována změnám rolí národních států, vlivu těchto změn na charakter společenské smlouvy mezi státem a jeho občany a nástrojům, které „těžaři renty“ ve svůj prospěch používají …“
(kniha Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance – publikace se podrobně věnuje jednotlivým kategoriím tématu zaměřeným obecně i na Českou republiku zvlášť jako: „Nacionální a transnacionální dobývání renty“ „Dostihy národních států v konkurence-schopnosti jako forma dobývání renty“ „Podnikatelské prostředí a tlak na jeho reformy“, „Hodnocení konkurenceschopnosti zemí panelem expertů“, „Daňové systémy na politickém kolbišti: sliby, očekávání, realita“, „Česká rozpočtová reforma z roku 2008: vítězové a poražení v přerozdělovacím procesu“, „Mandatorní sociální výdaje státu jako oběť dobývání renty“ „Výjimky a zvýhodnění v daňovém systému jako odraz vlivu zájmových skupin“, „Kvantifikace dobývání renty prostřednictvím daňové a výdajové politiky státu“ „Privatizace penzijních systémů: přínos pro všechny nebo jen pro někoho?“ „Investiční pobídky: dobývání renty na pokračování“).
„Kniha DOBÝVÁNÍ RENTY: TEORIE A PRAXE autorů Evy Klvačové, Karla Mráčka, Jiřího Malého a Ivany Dostálové z Institutu integrace ČR do evropské a světové ekonomiky se zabývá čtyřmi oblastmi dobývání renty, jimž je společná vysoká míra nečitelnosti zájmů zúčastněných aktérů … Zatímco klasická hospodářská soutěž víceméně zakazuje podnikům využívat státu jako svého agenta, soutěž o globální konkurenceschopnost tuto možnost nejen připouští, ale přímo legalizuje, což v důsledku paradoxně působí ve směru oslabení přirozeného konkurenčního prostředí. Další oblastí dobývání renty je finanční sektor, v němž dochází k multiplikačnímu efektu jejího osvojení mnoha subjekty (daňové úlevy a státní příspěvky, adresované fyzickým nepodnikajícím subjektům jsou zprostředkovaně využívány podnikatelskými subjekty – bankami, penzijními fondy, pojišťovnami, daňovými poradci atd.). Různé možnosti dosažení renty mají rovněž podnikatelské subjekty vzhledem ke své velikosti a síle na trhu. Třetím okruhem problémů je aktuální oblast penzijních reforem. Autoři podávají důkazy o tom, že povinné spoření na důchod u soukromých penzijních fondů je zájmově vychýleno ve prospěch penzijních fondů a tento proces je rizikový jak pro současné důchodce, tak pro veřejné rozpočty. Závěrečná část knihy se zabývá problematikou dobývání renty v procesu přípravy na zavedení eura.“
Na internetových diskusních vláknech (threadech) nalezneme rovněž výstižné ironické příspěvky, kde se výstižně porovnává zisk a novodobá etatizovaná renta mezi sebou:
„"profit seeking" vede k poskytování produktů a služeb, které lidi natolik potřebují, že jsou ochotni za ně zaplatit, kdežto "rent seeking" vede k soutěži o možnost utrácet společné zdroje, často na podporu produktů a služeb, které by si lidé z vlastního rozhodnutí nekoupili. Fakt geniální marketingová strategie. Taková EU a státem dotovaná "neziskovka" vypadá jaksi ctihodněji než komerční "podnik" a přitom to může jít o mnohem výnosnější business.“ …
-.-.-.-.-.-
Kapitalismus může být tedy nahrazen různými postkapitalismy – nebo různými „socialismy“, pokud se přidržíme terminologie, které dával přednost i náš moravský rodák J. A. Schumpeter, který se (stejně jako J. M. Keynes) narodil právě před 130 lety (v roce Marxovy smrti) …
Kapitalismus může být nahrazován „socialismem pro privilegované a nejbohatší“ - s vyhledáváním a dobýváním renty (rent seeking) jako výhledově a dominující formou čistého přebytku, což je podle vývoje situace v našem světě právě to, čemu finanční ale i jiné elity zjevně dávají přednost.
Historicky to není poprve.
Colbertův „kapitalismus pro privilegované“ v absolutistické ludvíkovské Francii také předcházel skutečnému (historicky progresívnímu) parametrickému kapitalismu obecných pravidel a zákonitostí, který se zformoval až později. Vůči colbertovskému, merkantilistickému „kapitalismu pro privilegované“ zaujali velmi negativní vztah první představitelé skutečně buržoazní klasické ekonomie, tedy fyziokraté. O skutečný, parametrický kapitalismus ve Francii usiloval (neúspěšně) progresívní a fyziokratům blízký ministr Turgot, kterého ale reakční strana u bourbonského dvora měla dostatečnou sílu po jednom roce působení (1774) odvolat …