Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku břehuli říční, jejíž populace se zvolna zmenšuje. Podle ornitologů záleží jedině na člověku, zda se tento trend podaří zastavit. Dobrou zprávou podle nich naopak je, že k odpovědnosti za budoucnost břehulí se hlásí mnoho těžebních firem, v jejichž prostorách břehule hnízdí.

Jak již jejich jméno napovídá, břehule říční dříve obývaly především nátrže říčních břehů, ve kterých si hrabaly své až metr dlouhé nory. Podle ředitele České společnosti ornitologické Zdeňka Vermouzka ale s rozvojem vodohospodářství divočící řeky z krajiny zmizely a břehule si musely hledat nová hnízdiště.

„Tento koloniálně hnízdící pták nově obsadil pískovny, štěrkovny a hliniště. Dnes dokonce existují pískovny, kde hnízdí i několik tisíc párů břehulí. Přesto se jejich početnost vytrvale snižuje, v současnosti odhadujeme velikost hnízdní populace na českém území na patnáct až třicet tisíc párů,“ vysvětlil Vermouzek.

Úbytek břehulí a jejich lokalit podle něj souvisí především se zánikem většiny malých pískoven a s rychlým postupem rekultivačních prací v těžebnách velkých. Břehule dnes obsazují především velké štěrkopískovny, kde vytvářejí početné kolonie až mnoha stovek párů.

Koncentrace do velkých kolonií je ale činí mnohem zranitelnějšími, neboť dochází k sesuvům hnízdních stěn po deštích, na některých místech může intenzivní nešetrná těžba vést až k likvidaci velkých částí kolonií s vejci i mláďaty.

Ornitologové nicméně upozorňují, že je naštěstí mnoho těžebních firem ochotno se na ochraně hnízdních stěn dohodnout — zodpovědné plánování těžby i s ohledem na břehule je výborným příkladem pozitivního vlivu těžby na živou přírodu.

„Těžebny písků a štěrkopísků se stávají fenoménem, který do značné míry určuje ráz krajiny, nebo vytváří krajinu novou. Při vhodném managementu umožňují nejen zahnízdění břehulí, ale toto nové prostředí využívají i další stovky druhů organismů,“ vysvětlil Petr Heneberg z Univerzity Karlovy v Praze, který se problematice využití těžeben jako náhradních stanovišť pro živočichy dlouhodobě věnuje.

Břehule je tažný pták, který zimu tráví v subtropické a tropické Africe. Jako většinu stěhovavých ptáků ji negativně ovlivňuje také stav afrických zimovišť a tahových cest — na řadě míst se vysouší, dřívější močály se přeměňují v kulturní krajinu.

Drastické snížení početnosti břehulí způsobují i opakovaná sucha v oblasti Sahelu. Na našich hnízdištích se objevují ze všech vlaštovkovitých nejpozději — od poloviny dubna do května. S břehulí říční se lze nejčastěji setkat v nížinách a pahorkatinách, kde většinou loví nad vodní hladinou větších řek, rybníků nebo těžebních jezer.

„Břehule se v hnízdní době většinou nezdržují daleko od své kolonie. Pokud je vídáme ve větším množství a opakovaně, někde v blízkém okolí je nejspíše pískovna s hnízdními norami,“ uvedla Česká společnost ornitologická.

Kampaň Pták roku organizuje Česká společnost ornitologická od roku 1992. Současně s vyhlášením vychází i speciální vydání časopisu Ptačí svět — Pták roku, obsahující základní informace o životě ptáka roku, o ohrožení, kterým je vystaven, i o možnostech jeho ochrany.

Součástí kampaně je i projekt občanské vědy, díky němuž se může veřejnost zapojit do výzkumu vybraného druhu.

Česká společnost ornitologická (založena 1926) je občanské sdružení profesionálních i amatérských ornitologů a milovníků přírody, zastupující v Česku mezinárodní sdružení BirdLife International. Vydává odborný časopis Sylvia a barevný magazín Ptačí svět. Pro veřejnost pořádá přednášky a exkurze včetně Vítání ptačího zpěvu (začátkem května) a Evropského festivalu ptactva (první víkend v říjnu).