Odpověď Janu Beránkovi: Slovensko tygrem není a nebylo
Zoltán PogátsaMaďarský ekonom Zoltán Pogátsa odpovídá Janu Beránkovi: „Opravdu bych si přál, abychom mohli ve střední Evropě debatovat o důležitých věcech jedním společným jazykem. Strašně moc se ztrácí v překladu. Nejenom dobré úmysly.“
Především bych chtěl z celého srdce poděkovat Janu Beránkovi za jeho zájem o můj článek. Musím ale začít tím, že je pod mou úrovní odpovídat na jedovaté obvinění z intelektuální nepoctivosti. Snad mi bude věřit, že jako Maďar jsem neměl nejmenší důvod přikrašlovat vládu Vladimíra Mečiara.
Nemám vůbec žádný zájem zasahovat do slovenské politiky. Mám dojem, že Jan nepochopil většinu z mých argumentů. Ale mám za to, že to zajisté je plně má chyba.
Otázka první: data. Má analýza končí rokem 2006. Je tomu tak proto, že pokud přijmete ekonomické opatření v roce 2003, má smysl sledovat, co se stane v letech 2003, 2004, 2005 a možná ještě v roce 2006. Dokonce zařazení pozdějších z těchto let už je pochybné, poněvadž důsledek ekonomických opatření se rychle vytrácí. Zejména to platí o radikální restrukturalizaci daňové soustavy.
Zavedení rovné daně, stěžejní pro Dzurindovu vládu, mělo pouze propagační účinek. („Otec rovné daně“ mi to sám přiznal v osobním rozhovoru, ovšem Mikuláš Dzurinda a Ivan Miklos se vyslovili ve rozhovorech pro média podobně). Dopady daňové reformy se vyčerpají během pár let a do děje vstupují další vlivy.
Pokud bychom chtěli hledat korelaci k fenoménu tak zvaného Tatranského tygra, museli bychom ji nalézt v letech bezprostředně následujících po přijatém opatření. (A jak Jan jistě velmi dobře ví, korelace ještě není příčinná souvislost, ale zde dokonce není ani korelace.)
To nás přivádí ke druhé otázce. Můj článek nikde nepopřel, že po reformách roku 2003 nastalo několik dobrých let. Každopádně je ale těžké si nevšimnout, že jim předcházelo několik let velmi špatných. To ovšem dokládá přesně základní tezi mého článku, že roky Tatranského tygra jsou roky ekonomického zotavování po restrukturalizaci.
Přesně to se stalo o sedm či osm let dříve v Maďarsku. Však také Maďarsko bylo v devadesátých letech miláčkem Západu. Podobně na Slovensku několik dobrých let zotavování po několika letech reforem nezakládá fenomén ekonomického tygra. K tomu jsou zapotřebí dekády vysokého růstu jako v Koreji nebo v Singapuru.
Poslední téma: použitá data. Jan proti sobě staví do kontrastu data o stavu přímých zahraniční investice s daty o přílivu přímých zahraničních investic. Míchá hrušky s jablky. (Poznámka na okraj: příliv se nezapočítává do stavu. Existuje totiž rovněž odliv a průběžné přehodnocování stavu.)
Nicméně data, která uvádí Jan, ve skutečnosti rovněž podporují mou argumentaci. Jelikož příliv přímých zahraničních investic v daném roce daňové reformy, ani v roce následujícím nevycházejí jako nijak zvláště vysoké, ukazuje se, že daňová reforma na ně neměla podstatný dopad.
Změnu vyvolala Dzurindova otevřenost ke globálnímu kapitálu, která nahradila izolacionistickou politiku Mečiarova kabinetu. Velký příliv přímých zahraničních investic nastal už před daňovou reformou.
A konečně poslední poznámka. Opravdu bych si přál, abychom mohli ve střední Evropě debatovat o důležitých věcech jedním společným jazykem. Strašně moc se ztrácí v překladu. Nejenom dobré úmysly.
Kritika neoliberální ekonomie, a zejména jejích často citovaných úspěchů na Slovensku, mne velice zajímá, protože sám tuším, že mainstreamový výklad není v pořádku. Proto jsem si s opravdovým zájmem přečetl Zoltánův text, od nějž jsem očekával fundovanou kritiku a alternativní analýzu. V tomto ohledu mne zklamal.
Svojí reakcí jsem nechtěl vyvolat polemiku, ale poukázat na nesrovnalosti v argumentaci autora a ve způsobu, jak vykládá trendy vybraných ukazatelů.
V žádném případě jsem jej nepodezíral z úmyslu nadržovat tomu či onomu na Slovensku. Pokud bych mu podsouval nějaké motivy, byla by to spíš tendence kritizovat liberální ekonomiku "za každou cenu", a to i tam, kde jím samotným vybrané ukazatele tuto kritiku problematizují.
Opakuji, že nejsem ekonom, a ve věci samé se tedy mohu mýlit. Doufal jsem v odezvu některého z fundovaných autorů, kteří DR čtou a přispívají do něj. Třeba ještě napíšou.
Stále si ale myslím, že národní hospodářství je spíše komplexní systém, ve kterém se protíná mnoho zpětných vazeb, často zprostředkovaných, takže vliv změny některého z parametrů se projeví v něčem vzápětí, ale v něčem také se zpožděním. Vysledovat tak jeho celkový dopad lze pouze s patřičným odstupem. Nezdá se mi, že by poměrně fundamentální úpravy důležitých parametrů - jako je zásadní úprava daňového systému nebo změna sociální a zaměstnanecké politiky - měly jen krátkodobý efekt a jejich účinek na hospodářském růstu, přílivu investic nebo zaměstnanosti se přestal projevovat už po roce nebo dvou. (Pokud by tomu tak bylo, proč tolik vzrušení kolem rovné daně či důchodové reformy?). Potom ovšem opravdu není korektní ilustrovat vliv daných opatření datovou řadou, která končí už rok nebo dva poté. A je-li má představa naivní (což je klidně možné) a autor postupuje korektně, měl by důvody takového přístupu vysvětlit, jinak totiž u neinformovaného čtenáře, jakým jsem i já, vzbudí vážnou nedůvěru - právě jak se stalo.
To, že že změny či nové trendy některých ukazatelů, ačkoliv vykazují časovou korelaci s analyzovanou událostí, s ní nemusí příčinně souviset, jsem sám několikrát zmínil. Hlavní problém v původním autorově článku, na který jsem poukazoval, ale spočívá v tom, že dovozuje, že daná změna či nový trend vlastně neexistují - a někdy i z toho prostého důvodu, že nepublikoval data v dostatečně dlouhé časové řadě, viz zaměstnanost nebo příliv zahraničních investic (u nichž, jsem uváděl graf vynášející jak roční změny, tak i celkový stav, přičemž jsem - možná opět chybně, protože jen na základě znalosti pojmosloví z jiných oborů předpokládal, že slovo "net" už očišťuje data přílivu o případný odliv).
Jedinou motivací mé kritiky byla snaha přispět k tomu, aby alternativní výklady ekonomiky a kritika neoliberálních receptů byly korektní, přesvědčivé a podložené. Za ironický nádech některých mých poznámek se autorovi omlouvám, nechal jsem se unést a vím, že dialogu to neprospívá.