Není náhodou, že je v centru Varšavy dva tisíce prázdných nebytových prostor. Tak cituje varšavská Gazeta Wyborcza Jacka, zástupce sdružení Právo na město. Podle něj město nabízí prostory za tak vysoký nájem, že si je nikdo nemůže dovolit. A jak se v článku píše dál, kdyby dalo nájmy menší, alespoň by se v městských prostorách něco dělo. Takhle jenom chátrají.

„Když jsme před rokem otevírali Prasowy, nešlo o nostalgii po mléčných barech. Naším cílem byla možnost participace občanů a občanek na rozhodování o našem společném městě,“ pokračuje v článku Jacek dále. Podle něj město sice uspořádalo na pronájem prostor po mléčném baru výběrové řízení se zvláštními podmínkami (nižším nájmem, nutností provozovat jídelní automat ad.), ale ve městě mezitím zanikly stovky jiných provozoven.

A proto v neděli lidé z Práva na město obsadili prostory po bývalé čínské restauraci Šanghaj, které se stejně jako Bar Prasowy nacházejí na Marszałkowské ulici v centru města. Na rozdíl od Prasowého, kde se na donesených plynových vařičích připravovaly palačinky nebo pirohy a na doneseném nádobí servírovaly kolemjdoucím, tady s sebou lidé přinesli knihy, například Thomase Manna nebo Umberta Eca. A z místa chtějí dlouhodobě vytvořit kulturní centrum pro ty, kdo „nemají na koupi knížky nebo drahé kávy“.

Součástí otevření Létajícího Café krize byla i beseda s bývalým šéfredaktorem levicového týdeníku Przekrój Romanem Kurkiewiczem a známou spisovatelkou Silvií Chutnik.

A jak Gazeta Wyborcza cituje Silvii Chutnik — tedy přeloženo do češtiny: nesrovnatelně kvalitnější Právo cituje na zpravodajské stránce společensky výrazně aktivnější Kateřinu Tučkovou: „Varšava je město bank a lékáren a veřejné prostory se stávají prostorami ohroženými, nepřístupnými pro ty, kdo neznají vstupní kód. A ještě horší než bariéry v podobě plotu nebo hlídače jsou bariéry sociální.“

„A jestli nás odtud vyhodí,“ cituje na závěr Gazeta Wyborcza kolektivní hlas lidí z hnutí Právo na město, „budeme vstupovat do dalších pustých míst v centru města. Nakonec je z čeho vybírat.“ Pokud jim tedy odhodlání vydrží, může být ono Létající Café krize skutečně létající. Až tak létající, že se třeba jednou objeví i v České republice.

Co už Gazeta Wyborcza nepíše, je, že město prý chce samo udělat z daného místa „mediatéku“ — moderní knihovnu s přístupem k hudbě, webu i filmům. Jenže to nikomu neřeklo a onu informaci nelze nikde ve veřejných zdrojích snadno najít. A jak mi řekla jedna varšavská známá: Není povinností občanů volat vedení města, než se rozhodnou k akci. Povinností města je informovat své občany.

Spolupráce vedení města a občanů a občanek přeci není vyloučená.