Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,

dovolte mi, abych Vás uvítal jménem spolupořadatelské instituce, jímž je think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, na konferenci věnované výzvám současné středoevropské levice „Budoucnost levice ve střední Evropě“.

CESTA je domácí liberálně-levicový think-tank, který má za sebou necelé dva roky činnosti. Přirozeně usiluje o to stát právoplatnou součástí domácího intelektuálního prostoru a poskytovat zpětnou vazbu domácím středo- a levicovým subjektům, zejména — ne výlučně — sociální demokracie. Pořádáme veřejné diskuse, interní semináře; začali jsme vydávat první řady sešitových a knižních publikací k socio-ekonomickým otázkám či otázkám financování politických stran. Tato mezinárodní konference je v pořadí druhá po loňské konferenci věnované financování politických stran v České republice.

Pokud existuje téma, které by organizaci jako je naše mělo být vlastní, je to téma levice. Má to zvláštní význam vzhledem k tomu, jak významně poznamenaly středoevropskou i evropskou levici události posledních čtyř, šesti let. Málokterá z nich vypovídala o situaci sociálně demokratických stran tak jako porážka švédské sociální demokracie v září 2010. Jak už tradičně poznamenávají autoři, švédský stát představoval od třicátých let unikátní modelový případ spojení silné redistribuce s demokratickou vnitřní politikou. Byl výtvorem sociálně demokratické strany — za posledních osm desetiletí v něm vládla více než šest z nich. V roce 2010 ji však opakovaně porazila strana pravého středu a sociální demokracie dosáhla nejhoršího výsledku od roku 1914. Tato prohra byla více než symbolická v tom, že naznačila zpochybnění stěžejního sociálně demokratického modelu Evropy minulého století.

Jednotliví badatelé i řada institucí se v posledních letech pokouší analyzovat příčiny neúspěchu evropských sociálních demokracií. Tyto příčiny jsou často dlouhodobé i hlubší, málokdy jsou monokauzální. Klasická, Dahrendorfova teze, hovoří o tom, že s koncem průmyslového věku sociální demokracie splnila svou roli. Mladší výklady zmiňují změnu hodnot, rozštěpení voličské základny, vytlačování sociálně demokratických stran „zjemnělými“ konzervativními stranami nebo jednoduše programovou nevěrohodnost, odcizení se původní voličské základně či její rozštěpení. Ekonomická a sociální globalizace a tlaky, které přináší, jsou jeden jedněmi z řady faktorů selhání sociálních demokracií. Kritikové globálního kapitalismu často zapomínají odlišovat globální, mezinárodní od zvláštních „národních“ příčin a souvislostí a všechno zlé připisují jen těm prvním.

Ve snaze porozumět příčinám selhání evropských sociálních demokracií si zvláštní uznání zaslouží Internationale Politikanalyse, badatelské oddělení Friedrich Ebert Stiftung, nadace, která je spoluorganizátorem této konference. Jeho cenná ediční řada Internationale Politik und Gesselschaft (Mezinárodní politika a společnost) se pokouší nalézt odpovědi na mnohé z těchto otázek. Věřím, že o řadě z příčin ztrát sociálních demokracií a způsobech, jak jim čelit, zde budeme během dne opakovaně hovořit v rámci všech tří panelů konference. První se bude věnovat hodnotám; druhý se zaměří na programové a organizační výzvy levice; třetí otevře otázku spolupráce sociálních demokracií v širším politickém prostoru a možnostem tzv. sociálně demokratického hnutí.

Jevem doprovázejícím krizi levice, o kterém by se zde chtěl ještě zmínit, je zájem, který o levici projevují autoři, kteří se sociální demokracií a někdy i s liberální levicí mají málo co společného. Zmiňme dva příklady. Tony Judt, historik evropských dějin 20. století, který byl sotva během své kariéry k levici nekritický, provedl pár měsíců před svou smrtí v knize Zle se vede zemi morálně silnou obhajobu sociální demokracie. Šlo o ostrou, byť spíše tradiční kritiku současného života rozpolceného mezi okázalou rozmařilost a veřejnou bídu. Judt se postavil také neschopnosti přemýšlet o společenském systému v intencích alternativ a posílení veřejného prostoru a státu.

Francis Fukuayma, jenž stál na počátku 90. let jako první v šiku zvěstovatelů vítězů liberální demokracie i liberálního kapitalismu, publikoval letos v lednu s jistou sebeironií nazvaný esej „Budoucnost dějin“. Argumentuje v něm, že liberální demokracie byla možná jen díky úspěchu střední třídy. Ten znemožnil naplnění Marxovy hypotézy o radikální změně systému prostřednictvím střetu dvou protilehlých tříd. V současnosti se ale podle Fukuyamy stává v rozvinutých společnostech nemožným statusu střední třídy dosáhnout. Podle něj bychom proto měli usilovat na jedné straně o převahu demokratické politiky nad ekonomikou. Na straně druhé prosazovat v ekonomické oblasti takový kapitalismus, v němž budou vlády změny podstatně regulovat.

V intelektuálním prostoru se tedy něco opravdu děje, když o levici a dokonce na její podporu píší levici v mnohém vzdálení autoři, Judt a ještě mnohem více Fukuyama.

Jsem velmi rád, že na této konferenci mohu přivítat vážené představitele a zástupce polské, slovenské, maďarské, rakouské i české sociální demokracie. Pracovní vytížení i neočekávané okolnosti, zabránily účasti předsedů polské a maďarské strany Leszka Millera a Atilly Mesterházyho. Přesto věřím, že tato konference by se moha stát pohnutkou pro podobná budoucí setkání. Věřím, že k jeho úspěchu účast představitelů KSČM a Strana zelených i řady badatelů a představitelů partnerských organizací z Polska, Velké Británie a Německa.

Přirozeně chci poděkovat nadaci Friedrich Ebert Stiftung, e.V. zastoupení v České republice a jejímu řediteli Mirko Hampelovi, který mluvil před mnou, za vstřícnost i štědrost s jakou podpořili pořádání této konference.

Za velkou pomoc a podporu při její organizaci chci na závěr poděkovat třem kolegyním. Anně Kárníkové z Fridrich Ebert Stiftung za podporu ve tvorbě programu. Kateřině Bocianové za logistickou podporu při komunikaci se zahraničními politickými činiteli. Konečně kolegyni z CESTY Petře Šťastné, která zde bohužel s námi dnes není, za práci, jíž odvedla při přípravě konference.

Přeji Vám příjemně strávený den, řadu intelektuálních zážitků a nalezení odpovědí alespoň na některé z otázek, které si kladete a s nimiž jste sem přišli. Děkuji za pozornost.

Text byl pronesen jako zahajovací slovo konference „Budoucnost levice ve střední Evropě“ pořádané 21. listopadu 2012 think-tankem CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii a nadací Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupením v České republice.