Společenská atmosféra se v posledních měsících velice výrazně mění. Vzpomeneme-li si na vývoj kauzy tykadlového „zločince“ Romana Smetany, přístup veřejnosti k obžalovanému byl zpočátku váhavě souhlasný, spíše však rozpačitý. Každopádně za politického vězně jej tehdy považovali snad jen anarchisté.

Pak přišlo odvolání policejního prezidenta a protlačení církevních restitucí a i to přispělo svou troškou do mlýna, aby se politický establishment naštvaným občanům ještě více odcizil. Dnes si můžeme všimnout, že na výročí sametové revoluce se plánují hned dvě zcela otevřené demonstrace na podporu politických vězňů, jejichž současným reprezentantem je právě Roman Smetana, který se po krátkém mediálním humbuku vrací zpátky do vězení.

Ale o Smetanovi dnes psát nechci. Více mě zaujala jiná věc. Včera jsem k odpolední kávě zatoužil sáhnout po nějakém odlehčujícím a příjemném čtivu — a tak jsem si otevřel na webu Ministerstva vnitra nejnovější zprávu o extremismu.

Hned v úvodu mě zaujala zvláštní věc. Zcela v kontrastu s dřívějšími lety, kdy se snažili autoři výročních zpráv zachovat úřední jazyk a určitou formální úroveň, jsem se dozvěděl, že „naši klienti využívali výhod demokratického systému k tomu, aby ho mohli posléze rozbít“. Ani nevím, proč mě napadlo nahradit slovo „demokratického“ za „socialistického“ a do role podvratných živlů dosadit Havla, Uhla či Šustrovou.

Po přečtení obligátního shrnutí činnosti Dělnické strany sociální spravedlnosti jsem se přesunul k levici — a tu mě zaujala jedna věc. Autor zprávy věnoval speciální rámeček (zřejmě měl upozornit na vysoký stupeň nebezpečí) vzrůstajícímu fenoménu takzvaných bezpeněžních zón a severočeské asociaci Alerta. Podívejme se konkrétněji, o co jde. V reportu z jedné z prvních bezpeněžních zón, které aktivisté začali organizovat koncem jara na pražském Žižkově, se píše: „Bezpeněžní zóna byla otevřený prostor, do kterého bylo možné volně vstupovat a vnášet do něj předměty či služby, které mohou plnit společensky přínosnou funkci. Vše se zde tvořilo a distribuovalo bez peněžní směny a tedy na principu každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností a možností.“ Kde máme tu vysokou společenskou nebezpečnost, kvůli níž je třeba akce monitorovat tajnými službami státu?

Co se z internetových stránek dozvíme o činnosti asociace Alerta? Kulturní a sociální rozvoj, protidrogová prevence, ekologická udržitelnost, workshopy, antifašismus, vzdělávání. Cítíte tu společenskou hrozbu? Z výčtu jejich aktivit lze spíše odvodit pravý opak, než píše protiextremistické oddělení — totiž vysokou společenskou přínosnost. Asociace Alerta paradoxně v mnohém nahrazuje poskytování služeb, u nichž stát selhává — často proto, že k jejich zajištění není politická vůle. Rasismus nebo sociálně patologické jevy rozdělující společnost jsou totiž výborným nástrojem, jak štvát obyčejné lidi proti sobě navzájem.

Zpráva o extremismu nám tak poskytuje jeden z posledních střípků skládanky, jejímž výsledkem bude demaskovaná tvář současného režimu. Skutečně nebezpečné je pro něj kritické myšlení lidí, kteří odmítají uvažovat v přísně nastavených mantinelech a požadují změnu pravidel hry. Jako např. Roman Smetana, který znovu otevřel diskusi nad rozsahem veřejného prostoru, posvátností soukromého vlastnictví a legitimitou současných institucí. Bude proto zajímavé sledovat, kdo další se v materiálech protiextremistického oddělení objeví příště.