Minulý čtvrtek Senát propustil k prezidentovi novelu horního zákona, která představuje noční můru pro Pavla Tykače a Zdeňka Bakalu. Návrh na vyškrtnutí totalitních vyvlastňovacích paragrafů nakonec oproti všem předpokladům mlčky podpořila téměř polovina senátorského klubu ČSSD. Proč je to důležité?

Kdo sledoval cestu „protivyvlastňovací“ novely horního zákona Poslaneckou sněmovnou a má náhodou sympatie k zelené a liberální levici (řekněme skandinávského střihu), musel upřímně trpět.

Alespoň podle všech projevů přednesených v rozpravě to vypadalo, že sociální demokracie se rozhodla bránit výsady soukromých těžebních společností a několika jejich majitelů proti zájmu tisíců obyčejných lidí, jejichž domovy jsou ohroženy vyvlastňováním kvůli uhlí pod nimi.

Jediným hlasem a tváří ČSSD v této cause byli poslanci Urban, Petr či Zapletal, kteří věru nenechali nikoho na pochybách, na čí straně stojí. Poslanec Urban dokonce prohlásil, že případné zrušení vyvlastňovacích paragrafů by mělo být v budoucnu posuzováno jako velezrada.

V této atmosféře bylo malým zázrakem, že alespoň jeden zákonodárce z řad ČSSD hlasoval pro přijetí novely a jeho jméno stojí za připomenutí — byl to Robin Böhnisch. Několik dalších alespoň vytáhlo své karty z hlasovacích zařízení, čímž přijetí zákona usnadnili.

Zákon nakonec Sněmovnou hlasy vládní koalice prošel a zamířil do Senátu ovládaného oranžovou většinou. Výsledek byl podle většiny expertů i médií jasný předem. Když jsem těsně po hlasování v Senátu dorazil do Radiožurnálu výsledek komentovat, zpravodajská směna pár vteřin před vysíláním musela přepsat předem připravenou zprávu, že novela neprošla.

Nakonec to bylo jinak. Místopředseda ČSSD a kandidát na prezidenta Jiří Diensbier sice krátce, ale přesvědčivě vysvětlil, proč vládní novelu horního zákona podpoří (dal při té příležitosti půvabnou lekci z ústavního práva senátorce Paukrtové z TOP09, která vyvlastňování ve prospěch uhlobaronů originálně zahrnula mezi základní lidská práva).

Jeho stranický kolega Bis, který za průmyslové firmy a znečišťovatele lobbuje tak nějak vždycky, zkoušel už den předtím na tiskové konferenci postrašit veřejnost i kolegy, že přijetí zákona by znamenalo pro českou ekonomiku katastrofu. Na hospodářském výboru dva dny předtím dokonce mluvil o zločinu a na plénu navrhl zamítnutí zákona, nicméně kouzlo už bylo prolomeno.

Kompletní videozáznam rozpravy najdete zde. Stojí rozhodně za vyslechnutí — už kvůli skvělému a v Senátu patrně poslednímu projevu Petra Pitharta, ve kterém shrnul své hořké polistopadové zkušenosti s tlakem těžebních a energetických firem na demokratickou politiku.

Po narychlo svolaném jednání klubu ČSSD se ve volném hlasování pro zamítnutí zákona vyslovilo jen jednadvacet sociálně demokratických senátorů ČSSD — zbývajících sedmnáct se hlasování neúčastnilo, zdrželo, či zvedlo ruku proti zamítnutí. Návrh senátora Bise a hospodářského výboru tak o čtyři hlasy neprošel, Senát tak podle Ústavy vyjádřil se zákonem mlčky souhlas a ten tak mohl zamířit Malostranskou vzhůru na Hrad.

Dobrá zpráva z minulého týdne tedy zní: ČSSD jako celek není konzervativně-byznysovou stranou, jakkoliv se samozřejmě pánové Bis či Urban snaží, aby to tak bylo (nebo aby to tak alespoň vypadalo). Ve straně (včetně jejích špiček) je řada lidí, pro které jsou obyčejní lidé důležitější než komíny a rypadla, a princip ochrany slabých proti silným pro ně není jen prázdným předvolebním heslem.

Ve srovnání s prvními zmíněnými jsou méně hlasití a mají obvykle méně ostré lokty. Nicméně zde jsou a ve chvílích, jako bylo projednávání poplatků za znečištění ovzduší, či projednávání novely horního zákona v Senátu, dokáží na svojí stranu alespoň mlčky získat velkou část svých váhajících kolegů.

Doufejme, že pokud jde o horní zákon, který pravděpodobně prezident odpálí zpátky do poslanecké sněmovny, se jim to podaří ještě jednou.