Nezbadatelnost trhů
Jiří SilnýTrhy, hojně obdařované antropomorfologickými chararkteristikami, nejsou samostatným subjektem ekonomického dění, nýbrž lidským výtvorem, skrze nějž jedni bohatnou a druzí chudnou.
V novinářské hantýrce je obvyklé obdařovat ekonomické procesy lidskými vlastnostmi, podobně jako když si staří Řekové polidšťovali olympské bohy. Nejbohatší emocionální život mají trhy. Mohou se zlobit, obávat, radovat, vyčkávat ale také trestat a odměňovat. Takto barvitě se nám popisuje komplikovaný proces přerozdělování bohatství podle zcela iracionálních pravidel. Je to nebezpečné, protože to působí, jakoby „trh“ nebo „trhy“ byly jakési autonomní subjekty, které rozhodují a mají nějaké vlastní cíle a záměry. To je samozřejmě nesmysl.
Začal s tím už Adam Smith, když psal o neviditelné ruce trhu, která podezřele připomíná Boží Prozřetelnost. Však byl Smith kalvinista. Když přistoupíme na takové uvažování - něco se stalo, takže to byla Boží vůle, nebo něco se prodalo výhodně a něco vůbec, takže to tak trh chtěl — pak už nezbývá mnoho co dodat. Není třeba zkoumat příčiny, důsledky, podmínky a souvislosti a zatěžovat se zvažováním variant a plánováním. Stačí přidržet se nějakého jednoduchého principu, jako je maximalizace vlastního prospěchu nebo maximalizace vlastní oběti, nebo doslovného přijetí nějakého textu atp.
Škoda jen, že to nevyšlo v novinách, které si kupují obdivovatelé Janečka. Tam se píše nanejvýš o pražské sešlosti jiného lidumila Sasakawy, případně o tom, že někteří lidé nemají rádi Madlenku. --
Tady to opravdu dokáže vychutnat snad jen docent Konvalinka.
Určité formy směny (označované také jako trh) je možné hledat i v dobách, kdy neexistovaly státy podobné těm současným, a domnívám se, že i tehdy bylo možné v těch směnách vypozorovat určitá pravidla (bez toho, že by tato pravidla byla stanovena nějakou autoritou, orgánem, či jiným regulátorem).V souladu s ekonomickou teorií se domnívám, že jedním z těch základních pravidel (která snad vyplývají přímo z lidské přirozenosti) bylo, je a bude, že na vzájemné směně (například kus chleba za kus ryby) vždy vydělávají obě strany.
Vzhledem k tomu, že jsem zde již na toto téma jednu polemiku vedl, tak pouze uvedu, že příkladů, kdy ze směny profitují obě strany lze skutečně pozorovat mnoho (a rád na vyžádání budu uvádět další a další).
Naopak situaci, kdy jedna strana vydělá a druhá prodělá považuji za natolik neférovou (nevím, zda je spravedlnost úplně vhodné slovo :-), že bych byl ochoten použít pro tento druh interakce nějaké jiné označení (vydírání, krádež, lichva, například).
Takže abych to shrnul: existují směny, pro která platí určitá pravidla - a ty jsou pak modelovány ekonomickou teorií... A pak exiistují určité druhy interakcí, které se těmito pravidly neřídí - a tam je pak zase asi zbytečné zkoušet aplikovat ekonomické teorie založené na premisách vycházejících z těch pravidel.
Autora bych pak poprosil, aby mi osvětli, jaký přiriozený regulátor (kromě snad některých státem financovaných ústavů zabývajících se normováním fyzikálních procesů:-) způsobuje, že hrnek s kávou vždy (téměř by se chtělo říct osudově) padá k zemi?