V posledních dnech jsme se mohli přesvědčit, co si asi tak paleokonzervativec Roman Joch představuje pod pojmem „odvaha pod palbou“, kterou požaduje po politicích a jejíž absencí u pana prezidenta byl nedávno natolik rozhořčen, že nebohého, kuličkovou pistolí atakovaného starého pána označil na svém blogu za ufňukanou kremlofilní bábu. Razance tohoto vyjádření od člověka, pro něhož byl Václav Klaus ještě donedávna ikonou, jistě leckomu vyrazila dech. Je totiž možné ji připodobnit jen k jedné archetypální situaci: ke zhrzené lásce. Pan prezident totiž Romanovi přestal připadat jako James Bond, a tedy, Jochovým slovníkem, jako pravý konservativec.

V lecčem je ovšem s Jochem možné i souhlasit. Třeba s tím, že útok airsoftovou pistolí nebyl žádným atentátem, jak tvrdí Klaus. A že slovo „rozeštvávači“, kterým prezident ohodil nejmenované osobnosti českého společenského života, které ho nemají rády, jsou typickým „falešným slůvkem“. To si skutečně zaslouží obdiv. V prostředí, v němž se Joch běžně pohybuje, má totiž podobné konstatování nádech svatokrádeže.

Za svůj výpad proti prezidentovi byl Joch okamžitě vyhozen z postu poradce premiéra pro lidská práva, přičemž není vůbec jasné, co člověk, obhajující mučení, otrokářství, obdivující vybrané diktátory a ochotný nechat střílet do demonstrujících lidí, na tomto postu vlastně dělal. Ale možná jen vhodně dokresloval image Petra Nečase a nekompetenci a antihumanismus celé jeho vlády.

Roman Joch požaduje po politicích takzvanou „odvahu pod palbou“. Jakou „odvahu pod palbou“ projevil sám Joch, toho jsme mohli být svědky ve dnech následujících po jeho vyhazovu. Dozvěděli jsme se od něj například, že jeho odvolání za projevený názor je důkazem našeho života ve svobodné společnosti. Že premiér, který ho právě odvolal rychlostí srovnatelnou pouze se sesazením exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, je tím nejlepším premiérem, jakého si tahle země může za daných okolností přát, a jen udělal, co udělat musel. A že ten premiér je vlastně jako Winston Churchill, který právě porazil Hitlera, a voliči se mu odměňují nevděkem. Nečas tak podle Jocha bude po pádu své vlády ve velmi dobré dějinné společnosti.