Vladimír Franz se raketově a pro mnohé překvapivě prodral blízko čela pelotonu prezidentských kandidátů. Nyní je téměř (s ohledem na dynamiku) jisté, že shromáždí padesát tisíc podpisů voličů a stane se kandidátem.

Nemá smysl lamentovat nad „hloupostí českých voličů“, plytkostí a prchavostí jejich zájmů a pohledů. Pozornost Franzovi je faktem, nejde jen o recesi a patří k demokracii. Můžeme mít také za velmi pravděpodobné, že Franzovi nejde o politiku ale o PR umělce. Asi tomu tak bude, protože před touto událostí jsem o něm neměl ani ponětí a to se o umění přirozeně zajímám, i když přiznávám, některé dobové výstřelky (již ostatně dvakrát až třikrát recyklované) mě nechávají lhostejným.

Měli bychom ale na pozornost projevovanou Franzovi hledět především jako na protestní hlasy či vlastně protestní vlnu, kterou nakonec můžeme i trochu pochopit. Na počátku asi byly skupiny jeho obdivovatelů, kterým se ale podařilo vytvořit virál, strhnout lavinu, která se dá jen velmi stěží vytvořit uměle.

Jistě pomohl skutečně originální bizarní Franzův zjev a paradox, který to s sebou nese. Je to ten nejzazší antipod a kontrast k tomu, co vidí nejenom tato protestní skupina, ale velká většina veřejnosti v politicích. Chopili se kontrastu právě proto, že to je kontrast nejextrémnější ze všech. Takřka dokonalý.

Je to jako se vším, kontrast hraje velkou roli v umění, humoru ale i v ekonomice a dalších dějích. Má svou roli přece také v politice. Překvapení, které nelze dopředu naprogramovat.

Osobně očekávám, že lavina se ještě rozšíří a podpora Franze ještě poroste. Je dokonce možné, ba pravděpodobné, že se i ve skutečných průzkumech přehoupne krátkodobě před Jiřího Dienstbiera. Osobně bych odhadoval mocnost vlny podpory na sto až dvě stě tisíc. Dál již jsou ale skutečné limity tohoto vzplanutí. Byly jednoduše nachystány specifické podmínky a někdo škrtl sirkou.

Vladimír Franz bude skutečným kandidátem a jeho jméno bude na kandidátní listině. Do voleb však významně nezasáhne. Hlasy, které probudil, by jinak u voleb z 95 % zcela jistě absentovaly.

Nemá smysl nad tím lomit rukama, je to prostě fakt, který je dokonce pochopitelný. Dovoluji si ale nesměle provokovat k úvahám, zda a jak by to bylo možno použít k podpoře hnacích sil v kampani Jiřího Dienstbera. Asi tak jako když se v mechanice meziplanetárního prostoru využívá síly přitažlivosti cizích těles, aby pohyb lodi nebo i řízeného předmětu byl stálý a sílil za hranici svých původních energetických možností.

Přes všechnu bizarnost Franzovy kandidatury přichází tak trochu ze stejné strany jako Jiří Dienstbier, to bych nechtěl přehlédnout. Nechybí tomu vtip (Tour de Franz), svěžest, dobrá výtvarná kultura a nakonec i jistá upřímnost. Pokusme se toho využít, i když vím, že to nebude jednoduché.