Mělo to začínat barvitým popisem toho, jak se prodírám na Pavláku k metru a každých deset metrů mě zastaví brigádník, který žebrá peníze na zaručeně úctyhodný charitativní účel. A měla to být reklama na Nový Prostor, časopis, který naprosto upřímně miluju, a na jehož nové vydání vždycky netrpělivě čekám. Postavit jsem to chtěla právě na kontrastu s pochybnými projekty, na které z nás na ulici lákají peníze. Ale když jsem si NP včera koupila, zjistila jsem, že v něm o pouličních sbírkách vyšla glosa, a tak se mi začátek textu zhroutil, protože by to mohlo působit, jakože ze svého milovaného časopisu opisuju.

Začnu tedy jinak. Když jsem před časem bydlela v úplně jiné části Prahy, stával tam na stanici metra prodejce Nového Prostoru. Dost jsme se sblížili, pokaždé, když jsem šla kolem, jsme si chvíli povídali. Z jeho vyprávění a z vyprávění dalších prodejců jsem pochopila, jak důležitá pro ně je možnost vydělat si prodejem časopisu. V mnoha případech pomáhá od pádu na absolutní dno.