Je zvláštní, jak některé vládní návrhy v oblasti péče o děti jdou proti sobě. Jako kdyby levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Na jedné straně rušení ústavní péče o kojence a malé děti s odůvodněním, že bez rodiny a bez mateřské osoby především se dítě nemůže normálně vyvíjet. S tím jako dětský psycholog nemohu než souhlasit.

Na druhé straně ale klidně padne návrh na prakticky celodenní, a s výjimkou víkendů a dovolených i každodenní oddělení už půlročních (!) kojenců od matky („Revoluční novinka: chůva nahradí školku“, LN 23.7.). Nechápu, jak něco takového vůbec někoho mohlo napadnout. Vždyť negativní dopad na prožívání kojence je v podstatě stejný, jako u oné ústavní péče! A nejen kojence. Proč se asi umožňuje matkám v nemocnici hospitalizovaných dětí, aby tam mohly být s nimi? A to je ta hospitalizace většinou záležitostí jednorázovou a  kratší.