V případě, že Poslanecká sněmovna přijme projednávané změny zákona o příspěvcích na bydlení, mohou se podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského dostat tisíce seniorů a rodin s malými dětmi pod hranici existenčního minima.

Podle něj navíc tyto změny v době hospodářské krize a s tím spojeným přirozeným zvyšováním nákladů na bydlení nedopadnou pouze na sociálně nejslabší a nejohroženější skupiny obyvatel, nýbrž mohou zhoršit sociální situaci i stávající střední třídy. „Takový zásah státu může znamenat porušení ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi podle Listiny základních práva a svobod,“ uvedl ombudsman v tiskovém prohlášení.

Zatímco dosud mohl o dávku na bydlení žádat ten, kdo vynaložil třicet procent svého příjmu na přiměřené bydlení, nově by podmínkou mělo být padesát procent příjmu. Podle Varvařovského by to mohlo znamenat, že přibližně polovina dosavadních příjemců příspěvku na bydlení na tuto pomoc nedosáhne a ti, kdo by nárok získali, by pobírali dávku mnohem nižší. Nejhůře by pak podle něj změny dopadly na lidi, jejichž jediným handicapem je fakt, že zestárli, nebo mají malé děti a průměrný příjem.

„Stát přitom nemá žádný záchranný systém, ani reálný plán, jak lidem, kteří se v důsledku navrhované změny ocitnou bez bydlení, pomůže, co s nimi bude dělat. Neexistuje totiž dostatek azylových domů, nocleháren a dalšího krizového bydlení, které by pokrylo vlnu nových bezdomovců, které navrhovaná změna zákona může vyprodukovat,“ upozorňuje ombudsman.

Za příklad dopadu změny by podle něj mohl sloužit senior s běžným důchodem ve výši 8 500 korun, žijící v nájemním bytě 1+1 o výměře 30 m2 v Praze 2.

„Jeho nájem činí 8 000 Kč a služby spojené s užíváním bytu 2 000 Kč, dohromady tedy za bydlení platí 10 000 Kč. V současné době má nárok na příspěvek na bydlení ve výši 4 093 Kč, zbytek doplácí ze svého. Po úhradě nákladů na bydlení mu na živobytí zůstává 2 593 Kč, což je méně než částka životního minima (3 410 Kč). Podle navrhované změny zákona bude by však měl nárok na příspěvek na bydlení pouze ve výši 2 818 Kč. Po úhradě nákladů na bydlení tedy mu na veškeré další živobytí zůstane 1 318 Kč, což je méně než existenční minimum a je zřejmé, že tato částka nemůže zajistit lidsky důstojné žití,“ uvedl Pavel Varvařovský.

Za zmínku podle něj stojí také skutečnost, že navrhované změny zákona o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře byly Poslanecké sněmovně předloženy jako součást sněmovního tisku upravujícího změny daňových a pojistných zákonů. Nebyly tedy součástí vnějšího připomínkového řízení a nemohlo ani dojít k odborné diskuzi. Vláda tímto způsobem podle veřejného ochránce práv porušila svá vlastní legislativní pravidla.

Varvařovský také upozornil na fakt, že projednávaná změna zákona o pomoci v hmotné nouzi, jak ji předložilo ministerstvo práce a sociálních věcí, je v rozporu s dřívějšími usneseními vlády, například s usnesením č. 524 z července loňského roku, kterým Nečasův kabinet schválil Koncepci bydlení do roku 2020, v níž se hovoří o nezastupitelné roli státu při zajištění dostupného bydlení, zejména s ohledem na ohrožené skupiny obyvatel.