Hranice selského rozumu

Mikuláš Ferjenčík

Na hospodaření vlády se nedá používat analogie s hospodařením domácnosti, jednání národních států zase nevychází z nějaké jejich morálky a jednoduchá řešení jsou ve skutečnosti pastí.

Ačkoli se Pirátská strana řadě lidí zřejmě jeví jako parta geeků, které nezajímá nic než svobodný Internet, probíhá na našem fóru řada diskusí ohledně celé škály dalších témat. Například fungování finančního systému, problematika nezaměstnanosti a sociálních dávek, nebo třeba otázka řešení státního dluhu. V diskusích se ale často vyskytuje past, do které naše uvažování padá. Tou pastí je používání konkrétních příkladů z vlastního zacházení s penězi v debatách o celé ekonomice, případně argumentace osobní zkušenosti v debatě o celospolečenských problémech.

Zřejmě nejbanálnější příklad je porovnání hospodaření vlády s hospodařením domácnosti. Zásadní rozdíl, který ovšem není úplně zřejmý, je v tom, že vláda svými výdaji ovlivňuje i svoje příjmy. U domácnosti tato provázanost není, takže pokud rodina ušetří 10 % výdajů bude mít ušetřené peníze k dispozici. Pokud to samé udělá vláda bude mít k dispozici objem peněz, který se velmi těžko odhaduje. Dokonce se může stát, že bude mít méně peněz než před zavedením úsporných opatření, protože stát je v ekonomice tak velký hráč, že ji sám svým jednáním vytváří.

×
Diskuse
souhlasím s vámi a bylo by moc fajn, kdyby se Pirátům podařilo vnést do spektra i kus takového pohledu. jen se s vámi trochu liším v představě "selského rozumu". mně totiž připadá, že " selský rozum" je způsob náhledu a úvah, který tuto rozdílnost vidí a to, co jste jím označil bych považovala spíš za jakýsi emotivní dojem. Ale to jen k pojmům a podle mě i zajímavé oblasti, kde se to " selské" výzamově stírá s "dojmové", která mi přijde pro orientaci v dnešním typu politické manipulace důležitá. Potkáváme zhruba podobnou sumu případů, kde " pro oči nevidíme", kde by zdravý selský rozum mohl být naopak spásným. Tam to často rozdrobíme na fragmenty, které postrádají kontinuitu a tím se mineme s celistvým intuitivním obrazem.
July 7, 2012 v 5.53
Heslo "kdo nepracuje, ať nejí" v kombinaci se "selským rozumem" ve mně vzbudilo vzpomínku na píseň "Když naši mlátili, já ještě ležel a když šli k obědu, já také běžel. Kampak ty běžíš, vždyť jsi nemlátil? Když už jsem na cestě, tak se nevrátím." Mně se naopak to selské "kdo nepacuje, ať nejí" docela líbí. Tedy samozřejmě nemůže platit doslova, protože to by nesměli jíst ani důchodci, děti, studenti a spol. Ale něco na tom je; to ti staří sedláci dobře věděli. Obvykle totiž platí, že čím méně pracuje jeden, tím více musí pracovat druhý. Ale nepřijde mi, že by ho neoliberálové dnes chtěli jakkoli prosazovat. Možná spíš: "Kdo neumí svou práci prodat na trhu, ať nejí". Jenže i to platí pouze pro část lidí. Někteří totiž nemusejí ani pracovat ani se prodávat na trhu a mají vystaráno. Žijí prostě z výnosů svého kapitálu.