Datum 30. 6. letos připadlo na horkou letní sobotu, ve které se asi čtyřicet alternativně smýšlejících a jednajících mladých lidí rozhodlo připomenout stylově tříleté výročí vyklizení posledního veřejně známého pražského a dokonce i českého squattu, vily Milada.

Jedná se o opuštěný, dlouhodobě chátrající objekt. Jeho vlastník, akademická instituce, povolal na svou půdu policejní jednotky k mimořádně násilnému vyklizení v roce 2009. Ale od té doby jej ani stavebně, ani bezpečnostně nijak nezajistil, nehledě na to, že za celou dobu nedokázal vyřešit majetkové poměry. Takže se sem v tichosti opět nabourali pražští příznivci squattingu a uspořádali zde pietní akci svého druhu — punkový koncert.

Vysoké školy (Milada byla darem věnována UK) již usnuly letním spánkem, studenti jsou na prázdninách, lidé na dovolených, českou společností hýbou politické a hospodářské aféry nebývalých rozměrů, spravedlnost dostává na frak v přímém přenosu a za bílého dne... člověk by si řekl, že takovýto výstřelek horké sobotní noci ujde veškeré pozornosti a ráno zůstane po squatterech jen aktuální signatura ve formě transparentu vyvěšeného z oken rozpadající se budovy.

Nestalo se tak. Již v deset hodin večer, tedy ještě prakticky za denního světla, přispěchala policejní eskadra, aby učinila přítrž tomuto ničemnému hanobení svátosti soukromého vlastnictví a vyzvala okupanty, aby objekt ihned opustili. Ti reagovali poměrně logicky a řeklo by se, objektivním pohledem vzato, vstřícně. Oznámili, že objekt opustí nad ránem, až jejich vzpomínkový mejdan skončí.

Policie, dbalá ostražitě litery zákona takovou protiprávnost nemohla dopustit a po příchodu posil vybavených patřičnou technikou se pustila do prosazování demokracie ve zvrhlém autonomím anarchistickém hnízdě. Stovka těžkooděnců s motorovou pilou a beranidlem pronikla za asistence vrtulníku kolem půlnoci do Milady, podle svědků a squatterů samých začala kolem sebe v uzavřeném prostoru plném lidí házet výbušky a použila slzný plyn. Pak opět za použití násilností začala zatýkat bavící se mládež.

Nutno podotknout, že pokud policie argumentuje ochranou majetku, squatteři správně připomněli, že veškeré vybavení, včetně někdejšími nelegálními obyvateli opravených oken a dveří či střechy, policie při vyklízecím zákroku před třemi lety zcela zničila. Majitel objektu, ani obdarovaná univerzita žádné opravy nebo úpravy na objektu za celou dobu neprovedli, natož aby dovnitř stěhovali jakékoli vybavení.

Kromě holých, podmáčených a pukajících zdí, které drží pohromadě silou vůle, tedy již nebylo co chránit. Krátce po půlnoci byla chabá pevnost Milada dobyta, čtyřiadvacet lidí zatčeno, sedm statečných obsadilo střechu a setrvalo do nedělního bouřkového dne.

Tou dobou již byla média plná zpráv o zásahu i aktuálního zpravodajství o osudu vytrvalců na střeše a sociální sítě šířily oprávněnou kritiku zásahu a hemžily se nadávkami na policii a establishment. Účel zásahu je zřejmý. Policie opět předvedla, že je připravena potlačit jakýkoli projev nekonformity a radikální aktivity mladých lidí.

Stát, který není schopen čelit hospodářské kriminalitě ruinující národní hospodářství, který je prorostlý korupcí a organizovaným zločinem politických, úřednických a manažerských a policejních špiček, který toleruje praní špinavých peněz v miliardách a krádeže veřejného majetku za bílého dne, demonstruje svou pochybnou sílu na čtyřicítce neozbrojených, čerstvě dospívajících, bezúhonných lidí, vyjadřujících formou kulturní akce svůj občanský postoj.

To vše dvacet let po zásahu policie na dostihovém závodišti v Pardubicích, který obhajoval tehdejší ministr vnitra Jan Ruml slovy, že se česká policie od revoluce ještě nestihla změnit. Jak vidno z posledních afér zatýkání zemědělce Stanislava Pence na zasedání zdravotního výboru PSP, nebo z půlnočního řádění pořádkových sil v Miladě, policie se nestihla změnit dosud.

Při debatách nad výpověďmi zbitých demonstrantů z Pardubic z roku 1992 pronesl tehdejší ředitel Policie ČR Vyleta památnou otázku, co má tedy dělat, když má ve sboru padesát tisíc blbců, které nemůže ze dne na den vyhodit oknem.

Blbců je ve sboru v roce 2012 jistě méně, nejsem si však jist, zda to není způsobeno pouze faktickým snižováním stavů. Policie si změnila výstroj, auta, design, výši platů, ale nezměnila své myšlení tupých mlátiček, které na písknutí přijedou, rozmlátí, zmlátí, zatknou a poté zkoumají účelnost svého konání.