Malá úvaha o Mečiarově vládě
Pavel ŠaradínLetos si připomínáme dvacetiletí od konce česko-slovenského soužití. Velmi často se pokoušíme o hledání česko-slovenských paralel. Ty samozřejmě existují, ale zajímavější jsou rozdíly mezi nimi a jejich vládami.
Letošní rok si mj. připomínáme dvacetiletí od konce česko-slovenského soužití. Přibližně před dvěma týdny si někteří možná vzpomenuli, že před dvaceti lety se konaly poslední československé volby. Z těch federálních vznikla de facto koalice ODS a HZDS, z českých pak vcelku očekávaná vláda ODS, KDU-ČSL a ODA. Jak známo, opírala se zprvu o kompaktní a pohodlnou většinu v České národní radě, posilovanou rozdrobeností opozice. Klausův kabinet vznikl až začátkem července, tedy téměř měsíc po parlamentních volbách. Slovenská vláda byla o něco rychlejší, jelikož byla jmenována již 24. června. Tak si nyní můžeme připomenout její výročí…
Jistě, slavit není co. Vladimír Mečiar v koalici se Slovenskou národní stranou (a určitou podporou Strany demokratické levice) ovládl tamější prostředí. Opozice v rámci HZDS spolu s dalšími stranami jí však neumožnila vládnout více než dva roky, i když v předčasných volbách se Mečiar ještě jednou, ale již v podstatě naposledy, vrátil. Jsem si vědom aktivní role HZDS ve Ficově vládě, ale Mečiarovo hnutí již velký vliv nemělo.
Velmi často se pokoušíme o hledání česko-slovenských paralel. Ty samozřejmě existují, včetně určité podobnosti mezi Vladimírem Mečiarem a Václavem Klausem. Zajímavé jsou však politické konce obou politiků. Zatímco s přibývajícím věkem Klausův politický vliv neklesá, Vladimír Mečiar je na Slovensku naprosto marginální postavou. Je obtížné říci, co je příčinou tohoto rozdílu, ale svůj význam má patrně větší politická bystrost i kultivovanost Václava Klause.
Když se po dvaceti letech dívám na seznam slovenských ministrů, jsou některá jména k pousmání. Mladší čtenáři budou muset patrně použít vyhledavač, když zmíním třeba Sergeje Kozlíka, Mariána Andela či Dušana Slobodníka. Bylo by tomu stejně u Klausovy vlády? Nejspíš ano, František Benda, Antonín Baudyš či Luděk Rubáš jsou toho důkazem. Zcela jistě se budeme muset k tomu období kriticky vrátit. Ponoukl mne k tomu například nedávný rozhovor s Vladimírem Dlouhým. V zásadě své vlastní působení považuje v české politice za dobré, byť jako třicátník podle vlastních slov učinil řadu chyb. Dnes létá po světě, nabral zkušenosti, má jakéhosi PR poradce. Možná by se nebránil ani prezidentskému úřadu. Zcela jistě působil Vladimír Dlouhý kultivovaně, ale to nestačí.
První Mečiarova vláda byla nejtypičtějším produktem postkomunismu. Čímsi naprosto bizarním, co se již nevrátí. Slovensko si vládou „nejautentičtějšího“ Slováka zřejmě muselo projít. Dědictví Mečiarovy vlády dokázal překonat Mikuláš Dzurinda. Dědictví Klausovy vlády částečně překryly vlády ČSSD, od Vladimíra Špidly po Jiřího Paroubka. Některá rezidua první české i slovenské však zůstávají. Ale teď již s mírným úsměvem: Vysokým Tatrám nevládne žádný Jan Stráský, což o Šumavě bohužel neplatí. Přitom Stráský také v Klausově vládě působil vcelku kultivovaně.