Letošní rok si mj. připomínáme dvacetiletí od konce česko-slovenského soužití. Přibližně před dvěma týdny si někteří možná vzpomenuli, že před dvaceti lety se konaly poslední československé volby. Z těch federálních vznikla de facto koalice ODS a HZDS, z českých pak vcelku očekávaná vláda ODS, KDU-ČSL a ODA. Jak známo, opírala se zprvu o kompaktní a pohodlnou většinu v České národní radě, posilovanou rozdrobeností opozice. Klausův kabinet vznikl až začátkem července, tedy téměř měsíc po parlamentních volbách. Slovenská vláda byla o něco rychlejší, jelikož byla jmenována již 24. června. Tak si nyní můžeme připomenout její výročí…

Jistě, slavit není co. Vladimír Mečiar v koalici se Slovenskou národní stranou (a určitou podporou Strany demokratické levice) ovládl tamější prostředí. Opozice v rámci HZDS spolu s dalšími stranami jí však neumožnila vládnout více než dva roky, i když v předčasných volbách se Mečiar ještě jednou, ale již v podstatě naposledy, vrátil. Jsem si vědom aktivní role HZDS ve Ficově vládě, ale Mečiarovo hnutí již velký vliv nemělo.

Velmi často se pokoušíme o hledání česko-slovenských paralel. Ty samozřejmě existují, včetně určité podobnosti mezi Vladimírem Mečiarem a Václavem Klausem. Zajímavé jsou však politické konce obou politiků. Zatímco s přibývajícím věkem Klausův politický vliv neklesá, Vladimír Mečiar je na Slovensku naprosto marginální postavou. Je obtížné říci, co je příčinou tohoto rozdílu, ale svůj význam má patrně větší politická bystrost i kultivovanost Václava Klause.