Samozvaní a nikým nevolení hlídací psi demokracie v rouše novinářském budí respekt jenom zřídkakdy. Většinou si o ně každý rád otře vlastní špinavé podrážky, jako kdyby čeští mediální pracovníci skutečně byli - řečeno s profesorem Klausem - antilidi.Všeobecné moudro ostatně praví, že noviny lžou, jako když tisknou, a v redakcích je to jedna Rita Holoubková vedle druhé.

V souvislosti s tím se pak mezi čtenářskými fajnšmekry povídá také to, že v Čechách není co číst. Naposledy na toto téma svorně brečeli expert přes média Filip Rožánek a šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Na svých zahraničních cestách berou do ruky Financial Times, Economist, Die Zeit a podobné tiskoviny, a když se potom vrátí domů a prohlížejí si produkty našeho malého mediální trhu, přijdou jim takové... malé.

Vtipné je, že zmíněný pláč nad nízkou kvalitou médií visí na serveru Mediář.cz, který hloubkou analytického vhledu do mediální problematiky opravdu neoplývá. Vtipné je také to, že oba nadšení čtenáři tržně orientovaného tisku jednak vyzývají své čtenáře k hledání kvalitního čtení tržní logice navzdory (Rožánek) a jednak omlouvají českou mediální malost tím, že média mají díky padajícím příjmům z inzerce čím dál méně prostředků na čím dál méně redaktorů, a současně i tím, že čtenáři si vlastně ani kvalitu nepřejí, protože jinak by jejich poptávka docela určitě nějaký kvalitní titul vygenerovala (Tabery).