Dienstbier a další sociální demokraté chtějí ve straně více demokracie

Vratislav Dostál

Místopředseda ČSSD a několik dalších sociálních demokratů sepsali výzvu spolustranikům, ve které upozorňují na údajně hluboký příkop mezi vedením strany a členskou základnou. Důsledkem je podle nich chřadnutí demokracie ve straně.

Místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier, Jakub Landovský, Michaela Marksová, Lukáš Rázl a Michal Sojka v úterý publikovali výzvu spolustraníkům Nebuďme mlčící většinou, ve které apelují na větší vliv členské základny na politiku strany.

Text začíná sice oslovením směrem k pražským sociálním demokratům, kriticky na něj už ale reagoval místopředseda strany a senátor Zdeněk Škromach. Podle něj jde o urážku poctivých členů strany. A podle čtvrtečního vydání deníku Právo dokonce vyslovil podezření, že může jít o pokus ČSSD rozbít.

„Na jedné straně rozčarovaná členská základna — a na straně druhé stojí několik desítek lidí, kteří pevně drží politické otěže ve svých rukách. Na obvodu, na okrese, na kraji… A mezi naším vedením a až tak příliš často mlčící členskou základnou leží, bohužel, hluboký příkop. Demokracie nám tak v naší straně chřadne,“ píšou hned v úvodu autoři prohlášení.

Podle nich jsou totiž na stranické konference strany pravidelně vypravovány pouze kohorty spolehlivých straníků, které jsou předem připravené zvolit vedením předem dohodnuté kandidáty. „Naše strana se nám tak na úrovni obvodů, okresů a krajů — nemilosrdně oligarchizuje,“ tvrdí signatáři dokumentu s tím, že na politiku sociálních demokratů má členská základna stále menší vliv.

Důsledkem této údajné oligrachizace strany je pak podle autorů výzvy rezignace části členů na možnost ovlivnit směřování strany. „Stáváme se mlčící členskou základnou,“ upozornili autoří. Podle nich je tak situace v ČSSD formálně zcela demokratická, což ale dle jejich slov fakticky znamená demokracií vyprázdněnou co do obsahu. „A formální demokracie je demokracií směřující ke své záhubě. Na hřbitov dějin,“ nepochybují.

K nápravě proto požadují zavedení primárek na všech úrovních strany. „Jen tak je  možno říci všem našim kmotrům a manipulátorům vnitrostranické politiky ze zákulisí — jasné ne! A probudit naši členskou základnu k životu,“ myslí si Dienstbier a další sociální demokraté.

„Vedení naší strany nás v loňském roce vyzvalo: Mluvte nám do toho!  Tehdy šlo o program — dnes jde o samou podstatu demokracie v naší straně. Pojďme tedy do toho mluvit! Pojďme zasypat ten ostudný příkop mezi členskou základnou — a naším stranickým vedením,“ uzavřeli autoři svou výzvu.

Na dokument reagoval místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, podle jehož slov se strana neoligarchizuje. „ČSSD není dokonalá strana, ale určitě není tím, čím ji tady srážíte na kolena. Mám to chápat jako snahu o rozbití sociální demokracie?,“ uvedl senátor s tím, že autoři prohlášení urážejí naprostou většinu členů strany.

Výzvu naopak podpořil filosof Erazim Kohák, který pro deník Právo uvedl, že problémy v ní uvedené pociťuje ve své místní organizaci sociální demokracie.

Další informace:

Živásocdem.cz Nebuďme mlčící většinou!

    Diskuse
    February 23, 2012 v 23.03
    Nepodceňoval bych českého voliče, občana. Myslím si, že republika je příliš malá na nějaké taktické hrátky, mlčení nad tou či onou oligarchií, kmorovskou skupinkou. Topolánkova, Nečasova ODS mluvila o svých kmotrech celkem otevřeně, což bylo bráno některými žurnalisty neprávem jako probíhající očista, ale jako snaha to bylo chváleno. I díky tomu pravicový blok dokázal uhrát nečekané body a vládne. Naopak koncept mistra Paroubka, který říkal, že „žádné černé duše nemáme“, což bylo mnohokrát vyvráceno v konkrétních kauzách, se ukázal jako ten, který prohrál. Neopakujte tedy s místopředsedou Škromachem stejnou chybu, tedy mlčení, zametání pod koberec. Ta výzva „Nebuďme mlčící většinou!“ neříká nic jiného, než pojďme diskutovat o zlepšení demokratických mechanismů ve straně, zlepšení prevence, pojďme diskutovat o otevírání strany občanům, jelikož za ty ve straně jsme. Jestli to vidí někdo jinak, tedy, že mlčení je lékem na neduhy české demokracie, která je mnohdy právem traktována jako mafiánský kapitalismus, tak prostě stojíme na opačné straně.