Nástupcem v pátek odstoupivšího německého prezidenta Chirstiana Wulffa se stane nestraník, luteránský pastor a někdejší disident Joachim Gauck. Čelní představitelé vládnoucích křesťanských demokratů (CDU) a liberálů (FDP) se na tom o víkendu dohodli se zástupci sociálních demokratů (SPD) a zelených (Bündnis 90/Die Grünen). Médiím to oznámila sama Angela Merkelová.

„(Gauck) je skutečným učitelem demokracie,“ řekla na zvláštní tiskové konferenci v neděli večer.

„Jsem přesvědčena, že nám tento muž může dát důležité impulzy k řešení výzev naší doby i budoucnosti, globalizace, mezinárodní dluhové krize a dalších apelů,“ uvedla německá kancléřka.

Dvaasedmdesátiletý Gauck proslul již za minulého režimu, kdy jako mluvčí rostockého Nového fóra usiloval o demokratizaci poměrů v NDR. V říjnu 1990 nastoupil do čela institutu pro zkoumání archivů východoněmecké Stání bezpečnosti (Stazi). Zde působil dalších deset let.

Gauck se o prezidentský úřad již jednou ucházel, a to po rezignaci Horsta Köhlera v červnu 2010, s podporou SPD. Tehdy ho ale v nepřímé volbě porazil právě Christian Wulff.

Spory o výklad

Německá média hodnotí víkendovou dohodu stran rozdílně, všechna však v celku kladně. Podle nejrozšířenějšího výkladu znamená Gauckovova nominace symbolickou porážku Merkolové, jež nemá s Gauckem dobré vztahy a Wulffa dlouhé měsíce hájila. Některá média ale nabízejí i opačný pohled.

„(Nominaci) Gaucka dosáhla Merkelová něčeho mimořádného. Nejkonzervativnějšího prezidenta, jakého kdy Německo mělo, aktivně podporují sociální demokraté i zelení. Kancléřka navíc umně rozšířila mýtus, že byla až do konce proti, a tak si může nad jeho případnými chybami mýt ruce,“ píše například berlínský Tagesspiegel.

„Gauck se sám označuje za konzervativce blízkého liberální levici. Otázkou ale je, jestli je tomu tak i ve skutečnosti,“ míní zas Süddeutsche Zeitung.

„Za posledních 20 měsíců se (Gauck) vymezil vůči hnutí Occupy, vyslovil se proti rozhodnutí opustit jadernou energetiku a zkritizoval ty, kteří se snažili zastavit projekt (přesunu nádraží a demolice parku) Stuttgart 21. Každý z těchto tří počinů lze přitom vnímat jako projev či výsledek nebývalé mobilizace občanských sil kolem levicových témat,“ uvádí deník vydávaný v Mnichově.

Němečtí komentátoři z hlavního proudu oceňují na výběru Gaucka především nominantovu nadstranickost, všeobecně akceptované charisma a smysl pro vtip. Ten podle průvodních zpráv projevil luteránský pastor i v neděli. Hned na bleskové tiskové konferenci se novinářům svěřil, že není žádný superman a že ho oznámení o nominaci zastihlo nečekaně a taxíku, takže se nestihl ani umýt.

Podle zpravodajů z příslušné konference však bylo zřejmé, že Gaucka nominace těší.

„Jsem rád, že někdo jako já, někdo narozený během strašlivé války a žijící 50 let v diktatuře (...), je nyní vyzván, aby se stal hlavou státu,“ řekl sám nominant přímo.

V úřadu by dle dalších vlastních slov chtěl Němcům pomoci obnovit „víru ve vlastní sílu“ v nejistých časech a žít v „odpovědné svobodě“.

Oba poslední prezidenti SRN — Horst Köhler a Christian Wulff — opustili funkci předčasně. První tak učinil po kritice výroků, v nichž hájil spojení zahraničních misí německé armády se státními (v daném kontextu hospodářskými) zájmy. Druhý pak po vleklé aféře ohledně výhodných úvěrů a netransparentních styků s podnikately, které dostával, resp. udržoval, když v letech 2003 až 2010 působil jako předseda dolnosaské vlády.

Prezidentská role