Z minulého týdne jsem si odnesl jedno potvrzení, že s komunisty se mluví. Vyplatí se jim naslouchat. Jedna z nejmladších poslankyň KSČM Kateřina Konečná ukázala, jakou má tato strana budoucnost. Myšlenková schémata jsou od roku 1989 stále stejná. Rozhodně by nebylo špatné dát paní poslankyni v předvolebním čase větší prostor v televizi, nejlepší by bylo, kdyby hovořila právě o ekologii.

Poslankyně Konečná ani nebyla tázána a o tom, proč souhlasila se stamiliony pro největší znečišťovatele ovzduší, se rozepsala sama. Jsou však tací politici, kteří se už bojí samotných otázek. Ba co víc, dotkne se jich, když se na ně někdo zeptá. Jiří Paroubek, který si od roku 2010 dal patrně za úkol se co nejvíce zdiskreditovat, neuspěl u soudu.

Vadila mu totiž otázka novináře deníku Právo, která byla položena Bohuslavu Sobotkovi: „V kuloárech se spekuluje o variantě, že by se z klubu ČSSD mohla vydělit skupina poslanců kolem expředsedy sociální demokracie Paroubka, která by svou podporou vládě nahradila Věci veřejné.“ Jiří Paroubek se domnívá, že ho tato otázka poškodila. Ohledně předsedy národních socialistů bych nyní mohl vznést také nějakou otázku, týkala by se třeba duševního zdraví, ale neudělám to. Nechci dostat šéfredaktora DR k soudu.

Jiří Paroubek ještě jednou. Prý by se mu zamlouval Miloš Zeman na Hradě. Prý mají podobné vidění světa. Během přetahování se o vládu s Mirkem Topolánkem v roce 2006 ovšem Zeman na adresu někdejšího vedení ČSSD a předsedy sociální demokracie uvedl: „Ten, kdo vymění svůj program za koryta, přijde nejenom o program, ale nakonec i o ta koryta.“ Ten citát tu sedí dokonale.

Mezi výroky, které jsem si minulý týden zapsal, se objevily dva, řekněme evropské. První „Já sice nenávidím všechno, co pochází z Unie, pro referendum k euru ale stoprocentně nezvednu ruku. Tohle mají řešit poslanci a senátoři, ne volič.“ Druhý: „V roli hlavy státu budu chránit a prosazovat národní zájmy a zájmy občanů proti všem cizákům a agentům Bruselu.“ Pozorný čtenář si možná za těmito velice podobnými výroky představí jejich autory.

V prvém případě se jedná o senátora a teplického primátora za ODS Jaroslava Kuberu, v případě druhém o Janu Bobošíkovou. U pana senátora to zřejmě nebude nenávist velká, jelikož na titulní webové stránce jeho města se nachází jak primátorova fotografie, tak vlajka Evropské unie. Přičemž nepodezírám nějaké hackera, že by ji tam zveřejnil úmyslně. K Bobošíkové: jistě se každého z nás názory vyvíjejí, ale docela by mne zajímalo, jestli Josého Barrose, jehož v roce 2004 velmi chválila a volila, dnes považuje za cizáka a bruselského agenta.

Na závěr Ladislav Jakl. S určitou nadsázkou prohlásil, že by nejlepším prezidentem po Václavu Klausovi byl on sám. Lepšího kandidáta tu nevidí. Nu nevím, paní Bobošíková zatím prokazuje více vlastenectví. Na druhou stranu, šance mají oba zhruba stejné. Pokud by se dostali do druhého kola, sám nevím, pro koho bych hlasoval.