Snaha smířit nějakou formu „národovectví“ a „proevropských postojů“. O to se může Paroubek snažit, nicméně to je velmi těžký a spíše neřešitelný úkol. Tohle se snažila dělat i ČSSD za Paroubka – nebýt přehnaně europtimistická a zohledňovat rezervované postoje svých voličů k EU a české zájmy. Tohle nebude fungovat. Spíše se dá očekávat akcentace národních zájmů – v souvislosti s tzv.. Benešovými dekrety se Paroubek de facto přidal na stranu Klause, který odmítl evropskou Listinu práv v důsledku údajného rizika, že by umožnila hromadný návrat majetku bývalým sudetským Němcům. Takto si pohrával s antiněmeckými resentimenty českého národa, nikoli asi proto, že by jej osobně ovládaly, ale že je vyčetl z průzkumů veřejného mínění.

Otázka otevřeného spojenectví Paroubka a Zemana je jen otázkou času. Dojde k němu ale jen tehdy, pokud se ukáže, že individuálně vedené útoky od SPOZ a Paroubkových nársoc na ČSSD tuto stranu neoslabují. Testem budou krajské a senátní volby příští rok. Paroubek vyslal Zemanovi signál (Zeman for President!), který jej velmi potěšil, a který vytváří příhodnou atmosféru pro „vše odpuštěno“. Ve své knize sice Paroubek Zemana různě haní, ale události zjevně předběhly rozpoložení jeho mysli, když pasáže o Zemanovi psal. Paroubek dokáže změnit taktiku ze dne na den. Včerejší nepřítel, je dnes přítel.

Zásadně mylná je každá úvaha, že štěpení na levici, které už začalo vznikem SPOZ
a pokračuje Paroubkovými nársoc (tlačí se tam i Suverenita) zmnoží její sílu. To by tady musela existovat dohoda o vzájemném neútočení a zaměření veškerého levicového potenciálu proti vládě. Ani Zeman, ani Paroubek však primárně nezískávají voliče kritikou vlády, a to bude platit i v budoucnu. U Zemana je tato kritika vyloženě vlažná a u Paroubka postupně vychladne. Oběma expředsedům se totiž budou plést pod nohama dvě protikladné strategie – na jedné straně nutnost hrát si na opozici, na straně druhé hledat cestu k současným koaličním stranám jako případným budoucím spojencům pro jejich osobní mocenské zájmy. Ty budou vyslyšeny, ale pouze pokud splní úkol – oslabit sociální demokracii. Nebude to tedy primárně vláda, vůči které se budou Zeman s Paroubkem vymezovat, ale sociální demokracie. A to může jen oslabit, rozhodně ne posílit levici.

Myslím, že Paroubkova slova na adresu pravice byla vždycky silná, nikoliv ale jasná. Tím myslím, že mechaničnost jeho opozice (vše, co udělá pravice, je špatně) převažovala nad principielností (programovostí).

Jinak: LEV 21 podle vzoru TOP 09? Paroubku, vy jste vůl, napadlo mě v první chvíli. Na druhou stranu si říkám, že to bude docela legrace. LEV versus TOP.

A k otázce "experimentu kombinace jistého typu národovectví s jasnou proevpropskou orientací": zrovna jsem četl starší rozhovor s Janem Kellerem (Tvar 10/2010), cituji otázku a odpověď:

Tvar: Lze se vůbec s globalizovaným kapitálem "utkat" na národní úrovni?
Keller: Národní státy, především ty trpasličí našeho typu, nemají žádnou šanci. To je ten hlavní důvod, proč jsem přesvědčeným stoupencem sjednocení Evropy. Ne proto, že bych měl iluze o úřednících v Bruselu, ale proto, že to je minimální platforma, na které se lze pokusit čelit nájezdům globalizovaného kapitálu. I když mám ke způsobu, jakým Evropa funguje, spoustu výhrad, jinou takovou platformu nikde nevidím.

Jako jediná možná obrana národních států proti globálnímu kapitálu mi zmíněná syntéza přijde zcela logická. Otázka je, jestli ji takhle bude pojímat i LEV 21.

Myslím, že ve vašem textu Parobek a Zeman splývají v jedno. Mezi nimi je ale podle mě velký rozdíl. Zemanova současná motivace pro účast v politice je destruktivní a mstivá. On nechce uspět. Chce škodit. Parobkova motivace je méně patologická. On chce uspět.

Pan Paroubek se určitě nesmazatelně zapsal do historie české sociální demokracie ,především volební kampaní k minulým volbám-najmout pro levicovou kampaň kapitalistickou agenturu z USA je jistě revoluční tah.Ty volby podle toho také dopadly.Jeho snaha o opětný vstup do politiky přes nár.soc.je stejně bizarní a myslím,že jediný důvod,který ho k tomu vede,je neotřesitelná snaha dobýt se k moci,kterou ochutnal během svého předsednictví.Jeho osobní extempore s rozvodem a novou mladicí do toho všeho vhodně zapadá.Tak by se dalo pokračovat.Ovšem podstatnější je něco jiného:v poslední době se zdálo,že situace ve státě se poněkud zjednodušuje,pokud jde o soustavu politických stran-ty se různě znemožňovaly a otvírala se možnost koncentrace voličů na levici,zejména k ČSSD.Současný vývoj ale při stálé malé politické gramotnosti voličů opět vede k tříštění zájmů a názorů a další nové strany,t.j.bobošíkovci,zemanovci a paroubkovci k tomu budou vydatně napomáhat,takže konečný efekt se začíná opět ztrácet v mlhách.Nejlépe situaci vyjádřil pan Jandák v pondělním Právu,když napsal "koho jste,přátelé volili?Pravici?Tak co si teď stěžujete?Máte co jste chtěli.Levice jste se báli a pravice si došlápla i na vás.Teď už je pozdě lkát,že jste netušili,že vás něco podobného potká."
V podstatě jde o jediné:že si voliči musí uvědomit,že volba pravice-ať té nebo makové-je volba blahobytu pro bohaté ,kdežto volba levice je volba slušného života pro všechny.Toto jednoduché volební heslo by mělo být ve štítu zdejší levice,bez dalších zbytečných slibů a řečí.