Při svých návštěvách Vídně už jsem si zvykl, že se tam chlubí ne tím, že bytový fond privatizují, ale naopak výstavbou levných obecních bytů, a že kdykoli se tam dostanu, nabízejí se na výběr nejméně tři úžasné výstavy, které bych určitě chtěl vidět, ale většinou stihnu jen jednu. Tentokrát byla volba jasná už předem. Souborná výstava díla René Magritta je kulturní událost prvního řádu a i na vídeňské poměry je opulentní. V Albertině je k vidění na 150 děl tohoto nezaměnitelného malíře, svezených z celého světa.

Dočetl jsem se, že Magritte na výstavy nechodil a tvrdil, že nepotřebuje vidět originál, stejně jako nemusí číst rukopis knihy, dobrá reprodukce postačí (katalog výstavy jich nabízí spoustu). I jinak se vymykal. Byl nejdřív dadaista, pak surrealista, ale psychoanalýza ho nezajímala.