Jako každý rok, opět se 28.10. udělovala na Hradě státní vyznamenání a jako každý rok, opět se rozvířila diskuse o jednotlivých jménech. O tom, kdo medaili dostat měl a kdo neměl. Tyto každoroční hrátky jsou především důsledkem toho, že jsme nikdy neměli jasno v tom, koho a proč chceme ocenit, a také toho, že jsme nikdy jasně nedefinovali žebříček hodnot, který má být určující pro udělení vyznamenání. Bez této definice se nehneme z místa a občas budeme žasnout nad jmény těch, kteří před našimi zraky na Hradě defilují. Absence kriterií vede k tomu, že se osobní hodnocení prezidenta a jeho lidí bere jako norma.

Člověk, kterému je tato pocta propůjčena, musí být především mravním vzorem a činit nás hrdými na to, že u nás žijí lidé, kteří jsou nositeli vyšších principů a ukazují nám cestu. To a jedině to má být smyslem řádů a vyznamenání, udělovaných prezidentem republiky. Pokud budeme oceňovat odbornost, měla by být opět spojena s působením mravním, se zápasem za věci, které nejsou běžné. Vyniknout ve svém oboru dokáže víc lidí, ale je to přirozená součást jejich životního směřování. Rozvíjeli pouze to, co jim bylo dáno a měli často štěstí, že měli možnost ve své době a na správném místě uskutečňovat svoje nápady a tvořit.