Znám jen málo tak odporných komunistů, jako je Anděla Dvořáková. Řád TGM, který právě obdržela, je nová tvrdá rána Hradu všem slušným lidem v této zemi. A tentokrát to dokonce není jen zvůle toho člověka, který na Hradě vládne, myslím Klause, ne Jakla. Návrh na tento řád byl na Hrad odeslán ze Senátu a hlasovalo pro něj 22 z 36 přítomných senátorů a senátorek: Petr Pithart, Jaromír Štětina, Alena Gajdůšková, Adolf Jílek, Tomáš Julínek, Karel Korytář, Tomáš Grupách, Jiří Pospíšil, Pavel Čáslava, Jiří Nedoma, Jiří Stříteský, Karel Šebek, Pavel Sušický, Miroslav Škaloud, Jiří Šneberger, Ivo Bárek, Jaromír Jermář, Jiřina Rippelová, Miroslav Krejča, Karel Kapoun, Božena Sekaninová a Vítězslav Jonáš.

Snad, alespoň doufám, se vyrojí celá série textů, které budou komentovat tuto do nebe volající nehoráznost — totiž spojovat tuto nenávistnou šovinistku s TGM! Bude se jistě psát o jejím spojení s KSČM, s extremisty, o jejích praktikách uplatňovaných ve vedení Svazu bojovníků, který natolik svým jménem a svými činy (případ Čermín!) dehonestuje, že řada poctivých odbojářů ze Svazu odešla. Jmenujme například jen Svaz osvobozených politických vězňů v čele s tak vzácnými lidmi, jako jsou osvětimští vězni Miroslav Kubík a Oldřich Stránský, který o Dvořákové říká: „Její otec za války zahynul a ona má v sobě nesnášenlivost, šovinismus a protiněmecký nacionalismus, který vydává za boj za národní zájmy.“

Naprosto nerozumím tomu, proč je tato žena neustále zvána ke svému nenávistnému žvanění při slavnostních příležitostech. Nechápu, jak mohou jejímu štvaní naslouchat a tleskat lidé zastávající přední posty na odpovědných místech exekutivy i soudní a zákonodárné moci. Oni z ní snad mají obyčejný strach! Co kdyby jim někdo prozradil, že Svaz protifašistických bojovníků již není součástí Národní fronty?

Můj příspěvek do této budoucí, doufám výživné, diskuse bude po výtce faktografický. Pokusím se co nejstručněji popsat, jakými metodami Anděla Dvořáková pracuje: v roce 2006 vyfabrikovala pamflet, falzum, kterým mne veřejně pošpinila. Již jednou jsem kauzu popsal obšírně v Britských listech, a dovoluji si ji doporučit k přečtení, nicméně k této aktuální příležitosti snad stojí za to základní fakta mého příběhu s Dvořákovou zopakovat.

23. ledna 2006 jsem v projevu k otevření centra „Klobouk“ Diakonie ČCE v Terezíně za přítomnosti tehdejšího premiéra Paroubka a velvyslance SRN zmínil „..nevýslovné utrpení příslušníků židovského národa v nacisty zde zřízeném ghettu, ale také stejně nevýslovné utrpení příslušníků německého národa, kteří zde byli po válce koncentrováni před svým vyhnáním ze země..“

Následně jsem dostal krom běžné mediální šovinistické nakládačky „dopis“ vyrobený na psacím stroji od „Věřících poličského seniorátu“, ve kterém byly věty jako: "..za války by z Vás byl horlivý kolaborant — konfident gestapa... i Ježíš Kristus měl mezi apoštoly zrádce..“ atd. atp. Jsem evangelický farář a dopis byl docela věrohodně napsán jako výron rozhořčení věřících mé církve nade mnou a nad mým výrokem. Jen pro jistotu: můj výrok byl samozřejmě pravdivý, o umučených minimálně šesti stovkách českých Němců na terezínské Malé pevnosti v letech 45-48 se dokonce prodává v Památníku Terezín obšírná brožura.

Jednoduchým hledáním jmen „podpisů“ pod pamfletem ve všech farnostech zmíněného poličského seniorátu jsme však s kolegy faráři zjistili, že dopis je prachsprosté, byť zkušenou rukou vyrobené falzum, obyčejný podvrh. Stále mi však vrtalo hlavou, proč si někdo dává práci s tak poměrně sofistikovaným anonymním dopisem?

Odpověď se dostavila záhy: 16. 3. 2006 otiskuje čtrnáctideník ČSBS Národní Osvobození (NO č. 4/2006), hlásná to trouba Anděly Dvořákové, inkriminovaný dopis s titulkem „Stydíme se za vás“ ve zvláště výrazné grafické formě — k nahlédnutí je k dispozici v již zmíněném článku v Britských listech.

Dvořáková nereaguje na ostré písemné protesty oficiálních církevních míst, která se ohradila proti veřejnému zneužití církve a jejích věřících k podvrhu, a za krátký čas ohlašuje tato dáma svoji kandidaturu do Senátu. Za středopravou politickou stranu povedené dominy Jany Bobošíkové Politika 21.

V Haló novinách 7. 7. 2007 napsala Dvořáková mimo jiné: „My důsledně hájíme historickou pravdu a nekompromisně se pouštíme do konfliktů s jejími lživými vykladači." A hned také sdělila, koho má na mysli: „My jsme dříve za to kritizovali senátora Bártu. A já kvůli tomu dala všanc i své dobré jméno a přijala jsem kandidaturu ve volbách do Senátu. I když jsem věděla, že se do Senátu nemohu dostat. Kandidovala jsem jen proto… aby senátor Bárta nemohl už kandidovat, protože hluboce urážel celý český národ. Například tvrzením, že se v Terezíně k odsunutým Němcům, kde byl jejich sběrný tábor, chovali Češi stejně tak špatně jako se chovali nacisti k českým vězňům. A můj úkol byl jediný: porazit ve volbách senátora Bártu, aby se nedostal dál do Senátu. A to se mi povedlo.“

No řekněte — nezaslouží si tato dáma řád T. G. Masaryka? Taková čestná, spravedlivá bojovnice za naše lepší příští?!