Kubera čtvrté cenové skupiny

Zdeněk Bárta

Senátor ODS Jaroslav Kubera je předkladatelem zákona, který přenesl zodpovědnost za uklízení chodníků z majitelů přilehlých nemovitostí na obce. A zvládl toho ještě mnohem více.

Posledních pár nedělí nám v kostele výrazně poklesl věkový průměr návštěvníků bohoslužeb. Ne snad, že by přibylo mladých, ale ubylo starých a všelijak handicapovaných, prostě proto, že se báli vyjít z domova do závějí na chodnících — sněžilo totiž vždycky nejvíc v noci na neděli. Neuklizené chodníky jsou, žel, stinnou stránkou té letošní úžasné nadílky bílé krásy.

Mimochodem, pamatujete vy starší ještě, jak před lety ležící sníh během pár dní zčernal tak, jak dneska už jen ten humus u silnice? Je to úžasné, jak se střechy domů, parky a vůbec všechna místa, kam se nedostanou auta a umanutí solivci ještě dlouho po nasněžení bělají! To není výsledek nějaké samovolné neoliberální volné ruky trhu, ale cílené environmentální politiky, o kterou se zasloužili zejména dnes stále víc marginalizovaní zeleně myslící politici.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Všichni ale, kdo nejsou úplně fit, se na tu bílou nádheru mohou koukat tak akorát z okna — staří lidé, vozíčkáři, všichni s nějakým pohybovým handicapem. A není tak úplně hloupý nápad poohlédnout se po někom takovém ze sousedství, jestli nepotřebuje donést aspoň něco k jídlu.

Když jsem si tak — počítám alespoň posté — metl chodník kolem našeho rohového domu a díval se na závěje na okolních chodnících, nemohl jsem si nevzpomenout na náš milý parlament, který schválil teplickému Kuberovi jeho chodníkové zvěrstvo. Je to zvláštní, jak v naší politice platí, že čím větší pitomost, tím větší naději má na úspěch. Ostatně o samotných politicích to platí tuplem a Kubera je smutným dokladem této teze.

Přiznám se, že tenhle mužík drobné postavy a proklatě hbitého jazyka mě svým způsobem už léta fascinuje. Je jen těžko pochopitelné, jak toto neuvěřitelné stvoření jako vystřižené z Hrabalových textů mohlo získat tak důležité politické posty: primátora statutárního města a senátora, navíc — bez právního vzdělání — předsedu Ústavně-právního výboru v Senátu.

Kubera přitom dělá a  nahlas se hlásí ke všemu tomu, co voliči údajně podle všech průzkumů na politicích nesnášejí: Nejen s hrdým čelem pobírá za obě zaměstnání, která se najednou plně dělat nedají, oba nemalé platy, ale pléduje pro ještě vyšší požitky pro ústavní činitele. Je pro zachování nemravné imunity pro zákonodárce a rád by ji ještě posílil. Osobně nese zodpovědnost svými obstrukcemi a svým zneužitím postu předsedy Ústavně-právního výboru za to, že Senát zmařil před třemi lety návrh sněmovny na odebrání alespoň doživotní imunity zákonodárcům.

Co je vám do toho? Tato věta je podle slov senátora Kubery, pronesených při projednávání souhlasu Senátu s trestním stíháním senátora Jiřího Čunka, jedinou správnou odpovědí na otázku, kde měl půl milionu předtím, než je dal do banky. Kubera nejen v Čunkově případě, ale vždy hlasuje pro ochránění konkrétních provinilců z řad senátorů institutem imunity.

Je halasný zastánce diskriminace všeho druhu a mužský šovinista — známý je jeho výrok, jímž se staví proti postihu sexuálního obtěžování, když prohlásil, že nemůže podpořit „touhy neukojených feministek, kterým harassment nikdy nehrozí“.

Patří k politikům, kteří odmítají naši integraci v EU a bojoval proti Lisabonské smlouvě, odmítá občanskou společnost, militantně se staví proti ochráncům životního prostředí, kritizuje sociálně spravedlivý bodový systém pro řidiče, jenž na rozdíl od pokuty, kterou člověk Kuberových příjmů hravě zaplatí, vychovává každého, oplývá výroky typu: „Občanská sdružení, a zejména bojůvky ekologických teroristů a jakoby ochránců, nejsou veřejnost,“ nebo: „Kdyby se za podpis v petici platilo tisíc korun, petic by ubylo“… a tak dále, a tak podobně. Na západ od nás by jeden jediný podobný výrok stál takového politika kariéru — v Čechách to lidem připadá vtipné.

Ale dosti již Kubery. Nejde jen o něho, jakkoli on je skutečným výlupkem (nejen) politické kultury posledních dvaceti let. Co se to s námi stalo, že jsou nejpopulárnější politici, kteří nahlas, s rozvinutými prapory pohrdají svými voliči, kašlou na právo, zákony, korektnost, obyčejnou lidskou slušnost, bezostyšně lžou? Jak je možné, že zde slaví úspěchy myšlení hodné náleven čtvrté cenové skupiny?

Proč vědomě dáváme moc lidem, o kterých se známými prohlašujeme, že jsou to zloději, a pak je volíme se slovy „stejně není koho jiného volit".

Co to v nás je, že nám to nevadí, když se nám někdo směje do obličeje? Proč si tak málo pamatujeme jejich korupční skandály? Proč nedáme ve volbách šanci malým stranám a novým tvářím alespoň tím, že jim dáme ze zákona spolu se svým hlasem finanční podporu? Proč některé lumpy vůbec média berou vážně a publicisté se tváří, že má smysl s nimi mluvit o správě této země a její budoucnosti?

Nejvíc mne ovšem na tom všem zlobí, že i ta těžce zkoušená příroda je zřejmě svému odpůrci Kuberovi a jemu podobným nakloněna, neboť tak spektakulární důkaz zločinnosti chodníkového zákona hned při prvé zimě — to snad ani nikdo nemohl očekávat. A protože u nás platí, že je jedno, co který politik dělá, hlavně, že je o něm slyšet, byť by to mělo být třeba i to, že krade či korupčí, pro Kuberu a spol. jsou spousty sněhu samozřejmě mocnou reklamou. Takže i já mu svým stýskáním si vlastně dělám reklamu. Nebo u  laskavých čtenářů tohoto periodika tomu tak nebude?

    Diskuse
    January 20, 2010 v 15.14
    Myslím, že bude-li někdy v budoucnu napsána nějaká variace na Ouředníkovu Europeanu, shrnující velké blamáže a grandiosní nesmysly v naší zemi, Kubera se svými závějemi by se v ní měl určitě objevit. Jako důkaz toho, že to kdysi bylo hrozně pitomé a že lidé tenkrát tolik chytračili, a přitom jim šlo o něco úplně jiného..