Kdybychom nebyli poučeni naprostou neschopností různých ekonomických institucí, jako jsou ratingové agentury, think-tanky a specializované ekonomické časopisy, předvídat ještě v létě 2008 to, co vypuklo po pádu Lehman Brothers v polovině září téhož roku, možná by se mnozí dmuli patriotickou pýchou, podobně jako druhý muž sociální demokracie Michal Hašek, nad oceněním pro českého ministra Miroslava Kalouska, který ve Washingtonu převzal od časopisu Emerging Markets cenu pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských ekonomik.

A mnozí z nás by možná také uvěřili, že americká stanice CNBC ví, o čem mluví, když tvrdí, že se Česká republika stává uchazečem o titul „Švýcarsko východní Evropy“.

Bohužel obě na ekonomiku specializovaná média trpí stejným neduhem jako mnoho jiných ekonomických institucí dnešního světa, které vidí svět převážně jen skrze ekonomické ukazatele. Ekonomizující myšlení je intelektuálním morem současného světa, protože ignoruje širší kontext.

Při četbě zdůvodnění obou ocenění se tak můžeme už tradičně dozvědět, jaký má Česká republika dluh v poměru k celkovému HDP, nebo že ratingová agentura zvýšila zemi hodnocení na AA-. Líbí se i fiskální politika české vlády.

Ve skutečnosti tyto údaje mají bez širšího politicko-sociálního kontextu nulovou hodnotu, takže nejsou dobré ani k tomu, aby nás varovaly před tím, co může být už za příštím rohem. Kdyby onen kontext výše zmíněné instituce v úvahu braly, jistě by přišly na to, že se Švýcarskem nás v současnosti pojí tak nanejvýš existence vlastní měny, kterou z různých důvodů považují v tomto okamžiku obchodníci za dobrou investici, a že Kalousek se může jevit jako schopný ministr financí jen těm, kdo za čísly nevidí reálné sociální procesy.