Přes polovinu obyvatel Země žije ve městech. I když tradiční představa města se na některé ty aglomerace hodí jen stěží. Do každého z dvaceti šesti tzv. megaměst by se vešla populace celé České republiky jednou (Paříž) až třikrát (Tokio). Přitom více než polovina z měst nad deset milionů obyvatel se nachází v rozvojových zemích a jejich součástí jsou megaslumy, v kterých živoří stamiliony lidí. Podle OSN to je téměř 830 milionů. V roce 1990 to bylo „jen“ 657 milionů. Obvyklé problémy měst s dopravou, ovzduším, vodou, bezpečností, odpadem a zásobováním ve slumech dosahují mega rozměrů.

Už od počátku města kromě přirozeného přírůstku obyvatel nabývají přistěhovalectvím z venkova. Zvyšování efektivity zemědělské výroby a hlad industrializace po pracovní síle vedl bývalé zemědělce k hledání obživy v průmyslových městech. V chudých zemích dneška jsou příčiny urbanizace také hlavně ekonomické. Afričtí nebo asijští zemědělci nedokážou konkurovat subvencované produkci z Evropy a USA, půdu zabírají nadnárodní firmy na těžbu surovin a vysoce mechanizovanou produkci exportních rostlin (stále více pro energetické využití), klimatické změny a příliš intenzívní hospodaření zbavují půdu úrodnosti, konflikty brání pastevcům v migraci atd. atp. V tomto absurdním světě je stále obtížnější se uživit na venkově a tak miliony hledají naději ve městech. Zbytečné dodávat, že často si moc nepolepší.