Tak jsem si po dovolené říkal, že už se nebudu zajímat o veřejné dění, ale sotva jsem se vrátil, hned se do mého života zase vplížily ty ukrutně absurdní myšlenky našich i světových neoliberálů. Už to připomíná situaci v normalizovaném socialismu, kdy se dolní lid posmíval blábolům o upevňování bratrských svazků se Sovětským svazem a zeměmi socialistického tábora a seshora se do úmoru tyhle kydy na nás valily z médií.

Když dnes slyším o nutnosti škrtat jen na výdajové stránce, o nutnosti snižovat daně firmám, aby nám neutekly, o nutnosti reformy důchodového pojištění vytvořením privatizace pojištění, o tom, že stát je největší zlo a daně, že jsou trest pro pilné, jak učí na ekonomkách naší nic netušící mládež, tak mě z té názorové veteše naskakují pupínky. Stačí se jen zamyslet nad tím, kam asi může dojít systém, který neustále preferuje 5 % nejbohatších a ubírá těm dole nebo těm uprostřed. Proti takovému hýčkání boháčů už protestoval nedávno i supermiliardář a třetí nejbohatší člověk na zeměkouli Warren Buffet, který se přimluvil za zavedení vyšších daní pro špičkově vydělávající, totéž požadovala před nějakou dobou skupina německých podnikatelů.

Pravicové strany dělají pro podnikatele, co jim na očích vidí, ale zároveň nevidí, že snižováním daní podnikatele pohřbívají a s tím i celý kapitalismus. Tolik oblíbeným snižováním daní nejbohatším se snižují příjmy státu, tím příjmy lidí a tím se dusí to, co je každému kapitalistovi nejdražší — celoplanetární konzum pokud možno úplně všeho a růst, růst, růst... Je přece známo, že konzum tvoří ze dvou třetin průměrní lidé, takže ta třetina nejbohatších to nevytrhne. Ať žije reformní podřezávání vlastní větve!

Opravdu vrcholným kouskem neoliberálního myšlení byl článek Aleše Roda z Liberálního institutu ZDE. Kromě toho, že v něm rozvíjí mezi neoliberály oblíbenou myšlenku daní jako trest nebo "diktát" a tedy něco nechutného a zavrženíhodného, pozoruhodná byla tato sentence : Je logické, že příležitosti k neefektivnímu jednání státu… klesají úměrně objemu prostředků, které stát v daném roce spravuje. To je zkrátka fakt.

Aleš Rod sice právem v článku kritizuje to, jak gang z politiků a byznysmanů si kouzelně přihrává do kapsy (nebo stranické pokladny) naše společné peníze, ovšem domyšleno do konce, je jeho logika ohromující. Rozkrádání společných peněz zabráníme nejlépe tím, když stát nebude mít PENÍZE ŽÁDNÉ! Bravo!