Co počít s dobrými zprávami?
Jiří SilnýŘada majetných lidí si vždy uvědomovala, že pro zachování sociálního smíru je potřeba platit daně a podílet se na chodu společnosti. Když se však zvedne vlna dobročinnosti a socialistických prohlášení z řad superbohatých, je to na pováženou.
Všichni už jsme více méně imunní vůči záplavě špatných zpráv, které nás informují o nových a nových katastrofách a hrozivých trendech. Ekosystémy a ekonomika a sociální soudržnost se hroutí na tolika místech, že už je obtížné najít ostrovy relativního klidu. Známé hlasy přinášejí stále nová čísla a obrazy a nové argumenty o tom, co je všechno špatně a co by se asi mělo, ale jsou to většinou hlasy volající na poušti nezájmu nebo v bažinách bezmoci.
Ale objevují se i dobré zprávy.
×
Diskuse
MT
August 16, 2011 v 16.55
podle Žižka není socialismus žádný předstupeň komunismu, ale jeho hlavní konkurent - ba snad nepřítel.
Socialismus je prý organické začlenění člověka do společnosti, komunismus je princip rovnosti.
Komunismus je svoboda, rovnost, socialismus je něco na způsob fašismu a korporativismu.
O Rotbarde, hochu, to je přece tvůj slovník - kdybys ve svých USA znal Pepu Nose s jeho "tak dlouho se jde doprava až ..."
(totéž např. četba jednoho švýcarského bojovníka za zlatý standard (Boecker?) v jeho knize "Svoboda jménem zlato" - pokud člověk výslovně nepíše o zlatu, tak to je jako kdyby člověk četl Naďu Johanisovou ...
Někdy mám pocit, že v tomto rozlišení Žižek bezmyšlenkovitě plácnul, co ho napadlo.
Jinak ale mám za to, že Žižek má ve své knize "Poprve jako tragedie, podruhé jako fraška" mnoho zajímavých podnětů - např. že základní princip rozdílu budoucí formace oproti té dnešní je přístup k obecně sdíleným statkům (státní je pro Žižka taky forma soukromého - o samosprávném se vyjadřuje podobně).
MN
je to, že přichází shora. Ti, kteří na miliardáře pracují, nechávájí se od nich podvádět a vykořisťovat, jsou zcela smíření se svoji úlohou a stále věří, že bohatí miliardáři pro ně vytvoří nová pracovní místa (s ještě nižšími mzdami) a nevykazují nejmenší aktivitu vedoucí ke změně tohoto nesmyslného vývoje. Nikoho, zdá se, netrkne, k čemu vede neustálé snižování daní - k likvidaci nejen "sociálního" státu, ale státu (států!) jako takového. Bohužel se bude muset historie opakovat se všemi těmi strašnými peripetiemi, které známe z historie (tedy asi jen my starší).
SH
Alespoň pro můj sluch je nejlepší zprávou informace o občanské vzpouře na Islandu.