Konec systému
Michael HauserCo by muselo nastat, aby se tento systém reformoval, aby obnovil svou vlastní formu? I když nevíme, jak konkrétně by tato reforma vypadala a která společenská síla by ji provedla, přesto věříme, že tento systém se vypořádá s vršícími se problémy.
Řeknu to rovnou, hlavní otázka dneška zní: dá se současný systém, liberálně demokratický kapitalismus, reformovat, nebo už překročil jistou hranici a jeho reforma je neproveditelná? Reformou myslím to, že tento systém se tak řečeno znovu obnoví, jak napovídá latinské slovo „reformare“, opět se zformuje, oživí svou formu. Jinak řečeno, je tu jistý rámec, vymezený ústavou, institucemi a základními principy, jako jsou rovná práva a svobody pro všechny občany. Dále tu je pojem „reprezentace“: politická moc reprezentuje vůli občanů. Politické strany formulují a prosazují zájmy těch, kteří je zvolili.
Tento rámec se rozpadá. Jak napsal Václav Bělohradský, stírá se hranice mezi ustavenými pravidly a korupcí. Pravidla se upravují podle toho, jaké korupční tlaky na ně působí. Není to tak, že by pravidla mohla omezit korupční tlak, protože tato pravidla již jsou v mocenském prostoru korupce.
Nejspíš není pochyb, že abstraktní myšlení lidstvu dovolilo učinit mnoho mílových kroků - např. pomocí usnadnění uchopení myšlenek a jejich manipulováním. Vše má však i svůj rub. Některé pojmy se abstrahovaly natolik, až zahrnuly nepředstavitelné množství významů, vztahů, situací - příkladem budiž systém. Jakoby v každé situaci, kdy se stane něco "špatně" selhal systém. Systém řízení celku se dostává do středu pozornosti a vytěsňuje z ní představu všeho menšího. V této představě je systém je tak obrovský a silný, že je jedno, z čeho a koho je složen, vše si prý zotročí a všechny jeho složky jsou nahraditelné svou nakonec stejnou kopií. Ponechme stranou otázku, kdy došlo/dojde ke změně systému, které je ireverzibilní. Chceme-li poznat je-li chyba skutečně "v systému" jako konstrukčího modelu vztahů a ne v jeho prvcích a subjektech. Nabízí se myšlenkový experiment hromadné náhrady vládnoucích elit na straně jedné a těch, kterým se mají tyto jimi vybrané elity zodpovídat. Sledujme jestli vztah nových prvků bude jiný než před změnou a jestli tento vztah pozměňuje celkové chování systému a ten se jeví jako "funkční" (zřejmě v tom co sám slibuje). Jestliže ano, pak mluvit dnes o selhávání systém je skutečně konformistický eufemismus, a připomíná alchymistické tavení olova ve zlato nebo objevování perpetuum mobile. Ačkoli možná že tato "bádání" přineslo nějaké externality skutečných objevů, nejspíš podobných těm detailům, o kterých se píše ve sloupku.