Už bych zase musel prohodit půllitr zavřeným oknem, ale naštěstí jsme seděli na předzahrádce pod velkým deštníkem. A to chodím do naší hospody ve starém srubu na sídlišti Višňovka jen málokdy a pečlivě si vybírám kam, spíše ke komu si sednu.

Srub tu zbyl z dob, kdy místo paneláků, dnes povětšině už zateplených a obílených pastelovými barvami, tu býval višňový sad. Ve srubu prý bydlíval jeho hlídač, později v něm byla pionýrská klubovna, stále méně využívaná. Po převratu, jak pionýr zanikl, měl se srub dokonce bourat, ale naše OF ho tehdy zachránilo a prosadilo (takovou moc OF tehdy u nás mělo), aby v něm byla hospoda. Prosadilo to i přes protesty obyvatel sídliště, kteří nechtěli, aby je v noci budil křik opilců.