Nesmrtelný duch vzpoury
Michael HauserOd posledních voleb uplynul právě rok. Co se za tu dobu stalo? Možná jsme svědky nového začátku, při němž se mění samotné parametry toho, co je politika.
Během dvaceti polistopadových let se nenápadně proměnilo vnímání politických pojmů. Znám pedagogy na vysokých školách, kterým v devadesátých letech při vyslovení slova odbory nebo stávka naskakovala husí kůže. Patřili k intelektuálnímu proletariátu, který s nadprůměrným vzděláním žije za podprůměrnou mzdu, protože chce dělat vědu nebo učit. Vyrovnávali se s tím tak, že sami sebe přesvědčili, že se musí sebeobětovat. Píšu záměrně o této skupině lidí, neboť na ní se ukazuje mnoho věcí. Samotné vzdělání a přemýšlení ještě není zárukou toho, že člověk pochopí svou sociální pozici a odhalí triky správců dnešního systému. Dá se tu použít Adornův termín polochápavost. Ten znamená, že samotné získávání informací nestačí. Pokud nejsou spojené s tím hlavním, s chápavostí, jsou nám celkem k ničemu, protože z nich nevyčteme to důležité, základní kontury situace, v níž se nacházíme.
Ale platí to jen částečně. Adorno měl za to, že polochápavost je cosi jako osudová kletba, kterou jen tak někdo neodčaruje. Polochápavost podle něho není předstupněm chápavosti, nýbrž jejím smrtelným nepřítelem. Jenže to všechno psal v dobách sociálního státu. Vypadalo to tak, že různá vychýlení z rovnováhy jsou jen dočasná klopýtnutí a sociálně demokratické mechanismy nakonec zabrání přílišné polarizaci společnosti. Polochápaví nebudou okolnostmi tlačeni k tomu, aby pochopili.
Proto je nutné,aby ta nejmodernější podoba neprivilegovaných sil - kognitariát - znalostně vybavený - ještě před politickým zlomem, který nebude jednorázový, získal zkušenosti ze samosprávného vlastnictví, aby moc přejímala třída samosprávných vlastníků (schopná ovlivňovat vývoj i v zaostalejších částech světa a usměrnit industriální proletariát), takže by obvyklé excesy revoluce nenastaly - přesněji - nesmějí nastat.
http://www.zlatakoruna.info/forum-10-offline
Dominovala zde ostrá kritika činnosti současné vlády. I na tomto fóru bylo zřejmé, že značná část českých podnikatelů by přivítala její pád. Vadí jim zejména, že se problémy korupce neřeší, že vláda narušuje sociální smír a vyvolává v zemi projevy nespokojenosti, radikalizace až nenávisti. Nelibě nesou podnikatelé jistě i nárůst popularity odborů a celkovou politickou nestabilitu.
Nejen průběh uvedeného fóra naznačuje, že se česká podnikatelská sféra začíná štěpit. Ne každý podnikatel či podnik žije z veřejných zakázek, nebo jsou pro ně „provize“ již příliš vysoké (údajně v průměru 16%). Ne každý čeká na to, až bude moci privatizovat zdravotnická zařízení, zakládat soukromé penzijní fondy či privatizovat sociální služby. Ne každý z nich je tak či onak propojen s vysoce sofistikovaným organizovaným zločinem.
Tato (poctivá?) část české podnikatelské sféry by zřejmě uvítala nějakou vládu úřednickou či velkou koalici ČSSD a ODS po vzoru některých krajů. To ovšem za předpokladu, že v ČSSD zvítězí duch Haška a ODS dokáže omezit svoji závislost na těch podnikatelsko-mafiánských strukturách, které mají nyní své loutky zejména v TOPSTAR (zhruba řečeno, ty vazby jsou samozřejmě složitější)
V této souvislosti jsou zajímavé i poslední aktivity druhého nejbohatšího muže v ČR Andreje Babiše, který měl k ČSSD vždy blízko. Je také jediným z nejbohatších podnikatelů v ČR, který zde daní veškeré své příjmy. Jako kritik současné vládní koalice dává najevo svoji (váhavou?) ochotu vstoupit do politiky.
Těmto podnikatelům nepůjde (většinově) o záchranu sociálního státu, ale o to, zpomalit jeho omezování. Mohlo by však dojít i k novému přerozdělování velkých majetků v rámci boje s konkrétními korupčníky a mafiány – viz. Bělohradského boj s korupcí jako morální kýč
Takže nejen duch vzpoury bezmocných, ale i pud sebezáchovy (a jiné pudy) mocných…