Jak se (ne)vyjednává

Marta Nachtmannová

Zástupci ODS a TOP09 spolu s prezidentem se o odborářích vyjadřují jako o lhářích a vyděračích, kteří používají občany jako živý štít či rukojmí. Dávají tím přímočaře najevo, že neuznávají odbory jakožto partnera pro vyjednávání.

Vláda a prezident výchovným tónem volají po vyjednávání a dialogu. Jenže ta samá vláda, přesněji ODS a TOP09 spolu s prezidentem občanům opakovaně vzkazují: my jsme zvoleni, my určujeme, co je pro vás správné, vy buďte poslušní a neodporujte. Titíž volení představitelé zároveň používají hanlivá a útočná označení pro jednotlivce a skupiny, které s koaličními aktivitami nesouhlasí. Tato vyjádření naznačují, že vláda ve skutečnosti o žádné vyjednávání nestojí.

Zdá se, že ideovým východiskem vlády je solipsismus. Vláda si je jista pouze existencí vlastní mysli, zatímco existence vnějšího světa a jakéhokoli myšlení v něm je nejistá. Vládní solipsismus je však selektivní, neboť vláda připouští existenci dalších myslí mimo hranice svého myšlení (prezident, Městský soud v Praze) a naopak má nevyjasněný vztah k součásti své vlastní mysli (Věci veřejné). Podobně selektivní solipsismus vykazuje i prezident, který připouští a někdy dokonce aktivně obhajuje existenci vlády (i když s výhradami).

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
MŠ
Martin Šimsa, filosof
June 15, 2011 v 17.29
pěkná aplikace teorie her a solipsismu na současnou politickou situaci
Nemám k analýze co dodat, jen bych řekl, že z intelektuálně-pedagogických důvodů by si ji měli přečíst jak prezident, tak vláda - jen pochybuji, že k tomu dojde a kdyby k tomu došlo, pochybuji, že by ji pochopili.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
June 20, 2011 v 12.11
Revoluční vítězové.
Politika v celém polistopadovém období je produktem celosvětového „revolučního“ vítězství antikomunistické ideologie a jí odpovídající praxe. V naší zemi zatím ještě pořád nejde o demokracii, ale zatím pořád jen o totalitní revanš. Političtí vítězové, stejně jako kdysi komunisté, jakýkoliv jiný názor, nadtož aktivitu, musí proto zákonitě, z podstaty věci samé, vydávat za „protistátní“. Naše vláda nepropadla solipsismu, ale stejně jako kdysi KSČ, vládne podle tezí jedné jediné své víry. Že nejde o demokratickou politickou moc od samého počátku, dokazuje mimo jiné i fakt, že opozice je neustále považována za jakýsi mančaft, jehož příslušníci mají za služební povinnost nadávat vládě a tak je není třeba ani poslouchat, nadtož se s nimi bavit.