Před časem jsem na tomto místě psal o lidech, kteří žalovali naše město za to, že jim lípa, asi dvě stě let rostoucí, kvetoucí a na podzim také opadávající na městském pozemku, zamořuje svými imisemi pozemek jejich, sousední. Ačkoliv lípa je patrně starší než jejich dům, přesto podle nich omezuje jejich práva, a čím je lípa větší, tím více. Její blahodárný stín nemůže vyvážit příkoří, jež jim působí, jednak když dokvétá, ale hlavně na konci každého vegetačního období, kdy lipino listí zamořuje jejich zahradu. Celá desetiletí lípu snášeli, tolerovali, ale nyní kalich trpělivosti, ba hořkosti přetekl a lípa se stala nepřítelem. Jejich advokát dokonce dovodil, kolik života jim lípa vzala při hrabání listí a luxování trávníku. Město, když odmítlo lípu porazit, vzalo jim iluze o spravedlnosti, o tom, že je ochotno nebo schopno hájit zájmy občanů, vehnalo je nejprve do deprese a pak i do soudního sporu, který nyní musí s městem vést. Podstatnou část svého životního úsilí věnovali zvelebování své zahrady, a město nejen že tuto jejich investici neochránilo, ale mařilo ji prostřednictvím své lípy. Lípa negativně poznamenala víru ve smysl jejich díla, narušila vzájemné soužití, vzala jim štěstí, které nebýt zatvrzelého postoje města jevilo se nadosah.

Zajímavé je, že v tomto sporu soudce stojí spíše na straně žalobců, protože mají zdravotní handicap a představují nerovný spor občana s mocnou institucí. To jinak není nesympatický rys. Soudce nabídl městu smírné řešení: Nemusíme lípu přímo kácet, ale máme učinit opatření zamezující negativním projevům lípy, což však neznamená lípě domluvit, ale obalit ji ochrannými sítěmi nebo v pravý čas a míře dostatečné chodit žalobcům uklízet zahradu, tedy účinným způsobem sanovat lipiny imise. - Berete?