Na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR byla zveřejněna Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky.

V rámci deseti kapitol obsahuje celkem čtyřicet dva iniciativ. V kapitole Trh práce je jako předposlední iniciativa uváděna Chytrá politika migrace.

Vzdělaná zahraniční pracovní síla představuje potenciálně nevyčerpatelný doplněk omezené zásoby domácí pracovní sily. Vhodně usměrňovaná imigrace kvalifikované pracovní síly nejenže neomezí pracovní příležitosti domácí pracovní síly, ale dokonce může její růst podporovat. Rozvoj vysokoškolského sektoru a sektoru výzkumu, vývoje a inovací bude pro konkurenceschopnost země nepostradatelný. Toho ale nebude možno dosáhnout bez přílivu špičkových zahraničních akademiků ve výzkumu a expertů ve vývoji. Příliv nadaných zahraničních studentů vysokých škol je též žádoucí. Stávající systém cizinecké agendy však dnes představuje velkou překážku, kterou je třeba zásadně upravit.

Výše uvedený popis strategie je velmi stručný a obecný. Napadá mne k tomu řada poznámek a otázek.

Především mne trochu zaráží pojem „chytrá politika migrace“. Chytrá pro koho? Pro Českou republiku? Nebo pro země odkud přicházejí migranti? A co znamená vůbec slovo „chytrá“? Není to jen společensky přijatelné synonymum slova „vychytralá“?

Osobně považuji za velmi důležité, aby byla respektována základní lidská práva migrantů. Řada informací nasvědčuje tomu, že zahraniční migranti v ČR jsou velmi často využívání, či přesněji řečeno zneužíváni, především jako levná pracovní síla. Kromě toho, že to považuji za nehumánní, to může mít i nedobré ekonomické dopady — tlak na snižování mezd v odvětvích, kde tito migranti pracují.

Může se zdát chytré usilovat zejména o lidi kvalifikované, vzdělané a tolerantní k naší kultuře? (Dokonce občas slyšíme, jak je to výhodné získat přímo „hotové“ kvalifikované odborníky, aniž by bylo nutno předtím investovat do rozvoje jejich kvalifikace.)

Vzdělaní a kvalifikovaní pracovníci jsou však potřební mnohem více právě ve svých domovských zemích, kde je takovýchto lidí jistě větší nedostatek než v ČR. Ve svých zemích by napomáhali ekonomickému, společenskému i kulturnímu rozvoji. To by mohlo vést k potřebnému snižování stále rostoucích ekonomických, společenských i kulturních rozdílů mezi jednotlivými zeměmi světa.

Právě toto by byla mnohem účinnější, snad levnější a především humánnější forma „boje proti světovému terorismu“, než úvahy o budování dalších vojenských základen, radarů a jiných zbraňových systémů. (A to záměrně nemluvím o přímých vojenských akcích či dokonce preventivních válkách, kterých jsme bohužel stále svědky.)

Pokud by k nám přicházeli kvalifikovaní a vzdělaní lidé z jiných zemí jako migranti, bylo by dobré, aby zde zůstávali pouze po určitou dobu a po získání potřebných zkušeností by se vraceli do svých domovských zemí.

V ekonomice již existuje poměrně známá koncepce tzv. Fair Trade. Chápu ji jako určitou alternativu proti „chytrému“ obchodu, založenému především na snaze o maximální zisk: co nejlevněji koupit a co nejdráže prodat. Myšlenkou Fair Trade je — zjednodušeně řečeno — aby i ekonomicky méně vyspělé země dostávaly za vyvážené potraviny, suroviny či své výrobky odpovídající cenu.

Přitom lidé, zejména kvalifikovaní a vzdělaní, mají jistě mnohem větší cenu než například potraviny či suroviny. Proto by měl být přístup k migrantům založen na obdobné koncepci — Fair Migration. Ve světě je tento pojem již používán, v ČR asi méně, ve vyhledavači www.seznam.cz jsem nenalezl jediný odkaz. Země, odkud přicházejí migranti, by za ně měly dostávat odpovídající kompenzaci, například ve formě podpory tamního vzdělávacího systému či podpory tamní ekonomiky. Tím mám ovšem na mysli skutečnou podporu domácí ekonomiky, nikoli její likvidaci a následnou expanzi nadnárodních firem.

Nevím, jestli by politika migrace založená na zásadách Fair Migration byla chytrá. Ale byla by velmi lidská a moudrá.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.