Dovolím si jen Vámi popisované procesy trochu zobecnit, resp. jinak vyjádřit a pojmenovat. Popisujete ( z určitých stránek) postupný rozklad společensko-ekonomické formace a její vládnoucí třídy, to, jak ztrácí pokrokovost, schopnost plnit civilizační funkce dostává se do rozporu se zájmy většiny společnosti. (Mluvíte o kapitalismu, ale uvědomujete si, že tohle jsme zažili i jako původní stoupenci protosocialismu, který jsme považovali za skutečný socialismus) Tím pádem ztrácí přitažlivost její ideologie, která na počátku pevně seděla v hlavách celé společnosti a úspěšně maskovala rozpor mezi slovy a realitou (který až dosud byl v každém řádu – jednou to tak nebude). Lidé začínají ten rozpor vidět, stále méně věří ideologii vládnoucí třídy a více si uvědomují to, co bylo vlastně špatné od začátku, jenom to neviděli. Vládnoucí třídu přestává neformálně, z vnitřního přesvědčení, podporovat stále více slušných lidí, zhoršuje se mravní kvalita té vládnoucí třídy. Ale ono i objektivně to jde více ke zlému. Objektivní ekonomické rozpory nutí vládnoucí třídu, aby jednala (vykořisťovala) stále bezostyšněji a otevřeněji, tomu se přizpůsobují i formy politiky a ideologie. Konkrétně naše buržoasie – v kontextu globálního kapitalismu patří ty její části, které jsou za českou politikou, k těm outsiderům, kteří nerealizují tak vysoký zisk jako nadnárodní kapitál – musí si to nějak vykompenzovat a tak využívají toho, že jim nadnárodní kapitál přenechal roli určitých politických „místodržících“, kteří mu slouží a zametají pod koberec jeho zločiny. Ke svému dodatečnému zisku se proto musí dostat přes politiku, stát, jeho neoliberální model – prosazují takové politické kroky (zákony), které sbírají dodatečný zisk od pracujících (včetně maloburžoasie) formou daní, poplatků za veřejné služby apod. a pak si to nějak přerozdělují. Jak se tenčí odbytové možnosti, možnosti prosadit se v konkurenci normálním podnikáním, stávají se pro tyto menší zloděje stále atraktivnější státní zakázky a přečerpávání části peněz daňových poplatníků do svých kapes zvýhodněním těchto zakázek pomocí korumpování aoparátu, a to jim také umožňuje obstát proti konkurentům. Ti ovšem bojují taky – takže se rvačka o kost – státní zakázky - stává stále bezostyšnější a stále hůře se jí daří zamaskovat nepravdivou ideologií a krásnými slovíčky – z nátěru odprýskává lak. To vidí i ten zdravý selský rozum oblbnutý ideologií v některých zásadních otázkách (např. vírou, že kapitalismus je jediný možný systém a bude trvat věčně, že jakákoli změna by znamenala gulagy a fronty na banány, antikomunismusmem, xenofobií, různými idealistickými až iracionálními formami světového názoru apod.). I takto blokovaný „zdravý selský rozum“, vědecky „běžné vědomí“, vidí ty jevové formy rvačky a kost a vnímá rozpor mezi krásnými slovy o svobodě, legitimitě atd. a reálnou rvačkou o žvanec neoddělitelnou od korupce. To jste (stejně jako Kosík) postihl dobře.
Jedna připomínka – píšete o tom, že to špatné dílo se pohybuje jaksi samo, že aktéři –politikové přestávají hrát své role. Trochu jinak – to zlo je podstata objektivně předepsané sociální role těch aktérů jako lokajů reakční třídy a je tak velké, že aktérům už nezbývá čas ho podávat v elegantní formě, která by ho zakrývala. Ta podstata sociální role vystupuje i nepřesvědčivým výkonem aktérů (kteří už ve svou sociální roli taky přestávají věřit, slušní lidé odcházejí a zbývají ti bezpáteřní, slouhovští – ovšem taky stále více cyničtí - Bárta, Kočí, Kalousek). Král, je stále více nahý a lidé už to křičí, jenom nevědí, kdo místo něj a jak to udělat. Tohle všechno se odráží i v řeči, která na jedné straně je stále více bezostyšnou lží, na druhé – u lidí – stále přesněji (ve srovnání s počátkem systému) postihuje realitu.