Během slyšení českého kandidáta na komisaře Štefana Füleho jste se zeptala na jeho přístup k Rusku a stupeň bezpečnostní prověrky. V tiskové zprávě pak uvádíte, že jste s jeho výkonem spokojena...

Jeho projev byl profesionální v tom smyslu, že nesliboval věci, o kterých věděl, že na ně má politická scéna v Evropské unii odlišné názory. Víceméně to byly diplomatické odpovědi. A zároveň neříkal nesmysly — narozdíl od některých jiných komisařů, kteří jsou schopni od pasu vypálit jakoukoliv odpověď se snahou zalíbit se. Také prokázal znalost témat, což vychází z toho, že už má v této oblasti své zkušenosti. Mimo jiné také z doby českého předsednictví, kdy startovala politika východního partnerství. Ale je to zatím takový zajíc v pytli, protože, jak bylo vidět při slyšení, dochází zde ke konfliktu zájmů. Na jednu stranu chce Evropská unie s Ruskem udržovat dobré vztahy odpovídající 21. století, na druhou stranu bychom měli být zásadoví, což se týká třeba budoucnosti post-sovětských zemí a hegemonie, kterou se teď znovu snaží uplatňovat Rusko například v oblasti Gruzie. V tomto kontextu — a zaznělo to i v kuloárech — mnoho poslanců přemýšlelo, do jaké míry on, který má tu svou minulost, bude opravdu nezávislý a nebude mít problém hájit evropské zájmy. Svoji otázku jsem položila jako střetovou a chtěla jsem na ni jasnou odpověď. Jsem ráda, že na ni neodpověděl vyhýbavě, řekl to tak, jak by to správně být mělo, jak by měl tuto politiku zastávat. Je také fakt, že jsem věděla, že má nějaké prověrky. Tak jsem chtěla, aby to věděl i celý výbor, který ho bude hodnotit.

Jak hodnotíte jeho odpovědi na otázky ohledně komunistické minulosti, a zejména na výzvu, že by se za svou minulost měl omluvit?

Já bych nechala stranou své osobní pocity. Je to problém české vlády, která nominovala — respektive nenominovala — kandidáta, jenž by splňoval vysoké nároky na profesionalitu a zkušenosti, a zároveň to byl člověk bez oné komunistické minulosti. Fischerova vláda takového kandidáta nenavrhla, ačkoliv to bylo její výsostné právo a povinnost, a nechala to na dohodě mezi dvěma politickými stranami. Ty uzavřely o tomto kandidátovi kompromis a povinností Evropského parlamentu je prověřit, zda bude schopen své úkoly zastávat. To znamená dostatečné znalosti a přípravu k tomu, aby to bylo profesionální. Aby uplatňoval politiku, v tomto případě zahraniční a sousedskou, a zároveň aby bylo jasné, že není vydíratelný. To je to, co si někteří lidé možná někdy smíchávají, protože politický názor toho člověka je jiná věc. Jako to bylo v případě Buttigliona (italský křesťanský demokrat, jehož kandidaturu na evropského komisaře Itálie v roce 2005 stáhla po kontroverzi ohledně jeho homofobních výroků — pozn. red.), kdy ho socialisté sestřelili docela nespravedlivě. Mimochodem, není v kompetenci Evropského parlamentu dělat takovéto kádrování.