Štefan Füle úspěšně proplul slyšením před poslanci Evropského parlamentu. Ve svých odpovědích zdůraznil jako svou prioritu zejména další rozšiřování EU na východ a jih, které by mělo být náplní jeho úřadu.

V ostatních otázkách jeho ústy hovořil hlas standardního bruselského konsenzu, případně atlantického konsenzu, a to zejména ve vztahu k Rusku, Izraeli a zemím, se kterými Evropská unie sice spolupracuje, ale které porušují lidská práva. Téměř všem všechno slíbil, téměř nikdy si nezadal, téměř ničím ale také nezaujal, kromě neponíženého přístupu ke své vlastní minulosti.

„Silně věřím v další sjednocování," uvedl český kandidát již ve své úvodní řeči a v tomto poněkud nekonkrétním duchu se také neslo celé odpoledne. Na otázky, jak chce znovu zažehnout vyhasínající ohýnek evropského rozšiřování a jak chce řešit klesající podporu obyvatel členských zemí co se týče rozšiřování, neposkytl žádnou konkrétní odpověď. Přislíbil standardní, více byrokratický než politický přístup.

Většina otázek europoslanců nebyla k českému kandidátovi příliš vlídná, ale vzhledem k organizaci slyšení s omezeným časem na otázky i odpovědi se Füle prakticky nedostal pod tlak. Narážky na svá studia v Moskvě a komunistickou minulost nechal obratně bez povšimnutí.