Více než sto fotografií zaplňuje přízemí Místodržitelského paláce. Průřez celou Kolářovou tvorbou se systematicky vrací k Ostravě, „nevyčerpatelné studnici obrazů a divadla světa”. Nejen subtilnějším povahám musí být jasné, že Viktor Kolář je mimořádný pozorovatel a dokáže ve zdánlivě banální situaci s lehkým humorem vidět a zprostředkovat nadčasové archetypální obrazy. Jejich hledání (či spíše čekání na jejich vynoření) je pro Koláře zenovým cvičením, v němž se díky mnohaleté praxi stal mistrem. Na první pohled lehce samozřejmé hledání absolutna vystihuje nejlépe proklamace z odlišné strany kulturní scény. Ostravský electropunkový výtvarník a performer Marius Konvoj svým — „Všechno je jedno a v něm je všechno” nevědomky popisuje i Kolářovy fotografie.

V zachycených situacích fotograf překračuje hranice humanistického dokumentu, ke kterému bývá řazen. Lehkost, s jakou fotograf snímá své surreálné výjevy, je přímo fascinující. Je to důkaz, že klasický černobílý dokument není mrtev a rukou/okem Viktora Koláře se dotýká prazákladních podstat fotografického obrazu, které nejsou schopny dostihnout ani sebesofistikovanější myšlenkové konstrukce či formální hříčky oblíbené současnými fotografy.

Drobná výtka směřuje snad jen ke kurátorovi Jiřímu Pátkovi. Na výstavě je podle mne kladen zbytečný důraz na vročení fotografií, pozornost je odváděna k dobovým intencím, a je tak narušována subtilní vazba mezi instalovanými zvětšeninami. Chápu, že časosběrný rozměr Kolářova díla má svou hodnotu a působí částečně jako laická berlička pro uchopení jeho tvorby. Jeho skutečná síla však leží v kanonizaci obyčejného života na archetypální bezčasí, která z něj činí jedinečnou fotografickou osobnost světové úrovně.

Viktor Kolář se narodil roku 1941 v Ostravě. Po okupaci v roce 1968 odchází do Kanady, kde pracuje jako dělník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě, dále ve fotografických laboratořích v Torontu a po získání vládního stipendia fotografuje nákupní centra v Montrealu. V roce 1973 se přes Paříž vrací do Ostravy, kde jej po průvodních perzekucích ze strany policie čeká dráha dělníka v Nové Huti a posléze profese jevištního technika. Profesionálně se fotografii věnuje od roku 1985, v roce 1991 získává cenu americké nadace Mother Jones a následně cestuje po USA a přednáší. Od roku 1994 je pedagogem na Katedře fotografie FAMU. Letos získal cenu Osobnost roku české fotografie.

Místodržitelský palác Moravské galerie v Brně, Moravské náměstí 1a, výstava potrvá do 5. 6. 2011.