Ke stavebnímu spoření, jednomu z nejoblíbenějších finančních produktů posledních let, se najednou koaliční vláda chová jako k nechtěnému dítěti. Přitom výsledky tohoto státem podporovaného produktu jsou velmi dobré. Díky stavebnímu spoření průměrně vydělávající Češi opět získali důvěru ve spoření. Díky státní podpoře, odečitatelnosti z daní a vidině vlastního bydlení se miliony lidí rozhodly část svých příjmů neprojíst, ale ukládat na účet. Stavební spoření se osvědčilo i přes své zjevné nedostatky, jako je například skutečnost, že část prostředků nebyla použita nakonec na zajištění bydlení, ale pro jinou spotřebu.

A jak se k němu chová jeho zřizovatel, tedy stát? Jako macecha k nechtěnému dítěti. Ministr financí Kalousek mi stále více připomíná zoufalce utrženého ze řetězu. Ústavní soud mu zrušil jeho „reformu“ stavebního spoření, a tak se nechal slyšet, že by bylo nejlepší celý tenhle cirkus zrušit. Ale není tady spíše cirkusem politika ministra financí? Podívejme se na celou věc detailněji.