Již Topolánkova vláda zavedla princip „nulové tolerance ČSSD“, což bylo praxí politického režimu antikomunistické revanše, tedy pokrčováním třídního boje v prostoru nejvyšší politiky. Skrblická vláda Nečasova se od počátku netajila tím, že ve sněmovně nepodpoří žádný návrh zákona, předložený opozicí. Což je, alespoň v mých očích, rovněž prkem zastydlého třídního boje. V každém případě jde však o jeden z takových rysů pokleslosti zastupitelské demokracie, kterou já už nazývám demográzlií. Pokud jde ještě pořád o prvek antikomunismu, dovoluji si připomenout, že antikomunismus byl základním rysem počátků fašizace každé společnosti. V prvních letech polistopadové euforie se dal antikomunismus považovat ještě za mstu, ale nyní už jde o kvalitativně jiný jev.