Tristní kvalitou ovzduší je v České republice známé především Ostravsko. Pozadu ale bohužel příliš nezaostávají ani další kraje a krajská města. Na Ústecký kraj tak za rok dopadne na 4 878 tun tuhých znečišťujících látek (TZL), tedy polétavého prachu. Jen v Ústí nad Labem je to potom téměř sto tun.

Podle údajů z ústeckého odboru životního prostředí je největším znečišťovatelem trmická teplárna. Ta patří energetickému gigantu ČEZ a za rok sama vyprodukuje pětatřicet tun TZL. Za teplárnou následuje teplárna Energy na Střekově a kamenolom na Mariánské skále patřící firmě Dobet.

Podle náměstkyně ústeckého primátora Heleny Kubcové mají ale podniky dlouhodobá povolení k provozování, a město má tak svázané ruce. „Jejich kontrola i možnost regulace není v kompetenci ústeckého magistrátu, ale krajského úřadu. Při vyhlášení smogové situace tyto zdroje ovšem již podléhají regulaci,“ uvedla Kubcová.

Firma ČEZ provozující trmickou teplárnu ale tvrdí, že oproti roku 2009 emise výrazně snížila. Teplárna totiž musela snížit hranice emisí kvůli změně takzvaného integrovaného povolení. Jinak by nedostala povolení k provozu.

Jenže i přesto byl v Ústí limit pětatřiceti dnů v roce, kdy je možné překročit povolené limity, dosažen již na začátku března. I krátkodobé vdechování prachu přitom zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdeční a cévní systém a z tohoto důvodu se zvyšují počty hospitalizací v nemocnici i úmrtnost.

„Oficiálně je povoleno překročit denní limit po pětatřicet dnů během roku. Podle údajů ČHMÚ ale monitorovací stanice Ústí-město stačila překročit limit 36krát už 3. března,“ uvedl lékař Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví. Do konce března už překročilo město limity pětačtyřicetkrát.

Řešením podle Šuty může být zavádění nových technologií, případně omezení některých zařízení. „Je otázka, jestli uprostřed stotisícového města, jež má takové problémy se životním prostředím, by měl být lom. Já chápu, že to majiteli přináší zisk, ale lomů je tu spousta,“ soudí Šuta. Naděje na dohodu s firmami je však mizivá.

Výrazný dopad má ale také doprava, která produkuje ročně na čtyřicet tun polétavého prachu. Podle Šuty by město mělo zlepšit management dopravy, zavést nízkoemisní zóny, zpoplatnit vjezd do určitých částí města a více podporovat veřejnou dopravu.