Profil čtenáře:
Vladimír Ješko

VJ
Profese:
Pane Borziči,
nenapsal jsem, že Sartre byl pravicovým myslitelem (to by byl vskutku nesmysl). Samozřejmě, že to byl celoživotní stoupenec levice (jak stojí v mém článku). Mé sdělení spočívalo v tom, že, ač je to paradoxní, lze jeho rané pojetí svobody a odpovědnosti s jistou mírou kontroverze interpretovat pravicově.
Pokud se mě ptáte na Sartrův vývoj, rád Vám ho stručně objasním. Sartrovo myšlení lze v podstatě rozčlenit na čtyři období. To první skončilo, jak píše sám Sartre v Autoportrétu sedmdesátníka, "v posledním dni září roku 1939, kdy jsem obdržel svůj povolávací rozkaz a byl jsem nucen jít do kasáren v Nancy". Bylo to jeho nejranější období, charakteristické např. díly Transcendence ega, Nástin teorie emocí, Nevolnost. Zážitek války (byť pouze "podivné") a následná internace v německém zajateckém táboře, způsobila jistou proměnu a zapříčinila vznik jeho klasického existencialistického období, charakteristického např. spisy Bytí a nicota či Existencialismus je humanismus (původně jeho slavná přednáška z 29. 10. 1945), Sešity z podivné války, stejně jako románem Cesty k svobodě či slavnou divadelní hrou S vyloučením veřejnosti ad. Obě tato období jsou mi sympatická. Pak se však, kolem roku 1950, opravdu, jak vy říkáte, "zkazil" a započalo jeho totalitní období, které trvalo až do konce šedesátých let. V této době vyprodukoval některé texty, se kterými je zcela nemožné se ztotožnit. Sedmdesátá léta (která zčásti prožil již jako slepý), jsou opět o něčem jiném, dosti specifická, spadá sem například Flaubertův životopis s názvem Rodinný blb. To je jen tak krátce, když jste se ptal, s článkem to tak úplně nesouvisí.
Ještě se vyjádřím k Vaší připomínce ohledně mého "zaškatulkování". Opravdu necítím žádnou povinnost bezvýhradně patřit pod nějaký ...ismus. Člověk je, řečeno Sartrovými slovy, "vesmírem lidské subjektivity" a jako takový může být těžko definitivně zaškatulkovatelný. Snahy označit mě za jakéhosi tlumočníka "vládnoucí ideologie" či za "pravicovou inteligenci" považuji za absurdní a poněkud úsměvné. Je samozřejmé, že tváří v tvář článkům jako je ten od Michaela Hausera se v rozumném člověku zvedme vlna "pravicového rozhořčení" (anebo, lépe řečeno, vlna zdravého rozumu).
Přeji též hezký večer
Milý Martine, Tvá schopnost psát brilantní texty, které způsobem hraničícím s genialitou zakrývají skutečný stav věcí, je nesporná. Položím ti jednu otázku, která souvisí s prostou a nevyumělkovanou podstatou mého sdělení. Jako zaměstnanec pobíráš jistý plat, co si myslíš, že se stane, pokud budou Tvé výdaje dlouhodobě vyšší než Tvé příjmy? A dovol mi ještě jednu otázku. Opravdu si myslíš, že v současné době, kdy se vlády střídají v rychlém sledu, aniž by byly schopny něco zásadního prosadit, existuje něco jako "vládnoucí ideologie"?
Na oplátku Ti odpovím také já. Sociálním darwinistou nejsem, stejně jako nejsem žádným výrazným představitelem některého z ...ismů. Jsem prostě svůj. Také mi dovol dodatek, že nad oním umírajícím bezdomovcem mi opravdu srdce neustrne a slzu nezatlačím, svých zkušeností s těmito lidmi mám věru nemálo a to mě poněkud limituje v jejich litování.
Pro pana Kopeckého: Na Vaše poněkud arogantní dvě věty bych vám, kdybychom byli v hostinci a nikoli v seriózním periodiku, odpověděl dvěma slovy...
Pro pana Borziče: Na mě jde zase mráz z celých dvoutisíciletých dějin křesťanství. Jsem rád, že žiji (zatím) ve svobodné zemi, kde mě nikdo nenutí přijímat právě takové demagogické ideologie, jako je křesťanské náboženství.