Pane Borziči,
nenapsal jsem, že Sartre byl pravicovým myslitelem (to by byl vskutku nesmysl). Samozřejmě, že to byl celoživotní stoupenec levice (jak stojí v mém článku). Mé sdělení spočívalo v tom, že, ač je to paradoxní, lze jeho rané pojetí svobody a odpovědnosti s jistou mírou kontroverze interpretovat pravicově.
Pokud se mě ptáte na Sartrův vývoj, rád Vám ho stručně objasním. Sartrovo myšlení lze v podstatě rozčlenit na čtyři období. To první skončilo, jak píše sám Sartre v Autoportrétu sedmdesátníka, "v posledním dni září roku 1939, kdy jsem obdržel svůj povolávací rozkaz a byl jsem nucen jít do kasáren v Nancy". Bylo to jeho nejranější období, charakteristické např. díly Transcendence ega, Nástin teorie emocí, Nevolnost. Zážitek války (byť pouze "podivné") a následná internace v německém zajateckém táboře, způsobila jistou proměnu a zapříčinila vznik jeho klasického existencialistického období, charakteristického např. spisy Bytí a nicota či Existencialismus je humanismus (původně jeho slavná přednáška z 29. 10. 1945), Sešity z podivné války, stejně jako románem Cesty k svobodě či slavnou divadelní hrou S vyloučením veřejnosti ad. Obě tato období jsou mi sympatická. Pak se však, kolem roku 1950, opravdu, jak vy říkáte, "zkazil" a započalo jeho totalitní období, které trvalo až do konce šedesátých let. V této době vyprodukoval některé texty, se kterými je zcela nemožné se ztotožnit. Sedmdesátá léta (která zčásti prožil již jako slepý), jsou opět o něčem jiném, dosti specifická, spadá sem například Flaubertův životopis s názvem Rodinný blb. To je jen tak krátce, když jste se ptal, s článkem to tak úplně nesouvisí.
Ještě se vyjádřím k Vaší připomínce ohledně mého "zaškatulkování". Opravdu necítím žádnou povinnost bezvýhradně patřit pod nějaký ...ismus. Člověk je, řečeno Sartrovými slovy, "vesmírem lidské subjektivity" a jako takový může být těžko definitivně zaškatulkovatelný. Snahy označit mě za jakéhosi tlumočníka "vládnoucí ideologie" či za "pravicovou inteligenci" považuji za absurdní a poněkud úsměvné. Je samozřejmé, že tváří v tvář článkům jako je ten od Michaela Hausera se v rozumném člověku zvedme vlna "pravicového rozhořčení" (anebo, lépe řečeno, vlna zdravého rozumu).
Přeji též hezký večer
Milý Martine, Tvá schopnost psát brilantní texty, které způsobem hraničícím s genialitou zakrývají skutečný stav věcí, je nesporná. Položím ti jednu otázku, která souvisí s prostou a nevyumělkovanou podstatou mého sdělení. Jako zaměstnanec pobíráš jistý plat, co si myslíš, že se stane, pokud budou Tvé výdaje dlouhodobě vyšší než Tvé příjmy? A dovol mi ještě jednu otázku. Opravdu si myslíš, že v současné době, kdy se vlády střídají v rychlém sledu, aniž by byly schopny něco zásadního prosadit, existuje něco jako "vládnoucí ideologie"?
Na oplátku Ti odpovím také já. Sociálním darwinistou nejsem, stejně jako nejsem žádným výrazným představitelem některého z ...ismů. Jsem prostě svůj. Také mi dovol dodatek, že nad oním umírajícím bezdomovcem mi opravdu srdce neustrne a slzu nezatlačím, svých zkušeností s těmito lidmi mám věru nemálo a to mě poněkud limituje v jejich litování.
Pro pana Kopeckého: Na Vaše poněkud arogantní dvě věty bych vám, kdybychom byli v hostinci a nikoli v seriózním periodiku, odpověděl dvěma slovy...
Pro pana Borziče: Na mě jde zase mráz z celých dvoutisíciletých dějin křesťanství. Jsem rád, že žiji (zatím) ve svobodné zemi, kde mě nikdo nenutí přijímat právě takové demagogické ideologie, jako je křesťanské náboženství.
Proč nelámat kouzlo soukromého vlastnictví
Vladimír Ješko
nenapsal jsem, že Sartre byl pravicovým myslitelem (to by byl vskutku nesmysl). Samozřejmě, že to byl celoživotní stoupenec levice (jak stojí v mém článku). Mé sdělení spočívalo v tom, že, ač je to paradoxní, lze jeho rané pojetí svobody a odpovědnosti s jistou mírou kontroverze interpretovat pravicově.
Pokud se mě ptáte na Sartrův vývoj, rád Vám ho stručně objasním. Sartrovo myšlení lze v podstatě rozčlenit na čtyři období. To první skončilo, jak píše sám Sartre v Autoportrétu sedmdesátníka, "v posledním dni září roku 1939, kdy jsem obdržel svůj povolávací rozkaz a byl jsem nucen jít do kasáren v Nancy". Bylo to jeho nejranější období, charakteristické např. díly Transcendence ega, Nástin teorie emocí, Nevolnost. Zážitek války (byť pouze "podivné") a následná internace v německém zajateckém táboře, způsobila jistou proměnu a zapříčinila vznik jeho klasického existencialistického období, charakteristického např. spisy Bytí a nicota či Existencialismus je humanismus (původně jeho slavná přednáška z 29. 10. 1945), Sešity z podivné války, stejně jako románem Cesty k svobodě či slavnou divadelní hrou S vyloučením veřejnosti ad. Obě tato období jsou mi sympatická. Pak se však, kolem roku 1950, opravdu, jak vy říkáte, "zkazil" a započalo jeho totalitní období, které trvalo až do konce šedesátých let. V této době vyprodukoval některé texty, se kterými je zcela nemožné se ztotožnit. Sedmdesátá léta (která zčásti prožil již jako slepý), jsou opět o něčem jiném, dosti specifická, spadá sem například Flaubertův životopis s názvem Rodinný blb. To je jen tak krátce, když jste se ptal, s článkem to tak úplně nesouvisí.
Ještě se vyjádřím k Vaší připomínce ohledně mého "zaškatulkování". Opravdu necítím žádnou povinnost bezvýhradně patřit pod nějaký ...ismus. Člověk je, řečeno Sartrovými slovy, "vesmírem lidské subjektivity" a jako takový může být těžko definitivně zaškatulkovatelný. Snahy označit mě za jakéhosi tlumočníka "vládnoucí ideologie" či za "pravicovou inteligenci" považuji za absurdní a poněkud úsměvné. Je samozřejmé, že tváří v tvář článkům jako je ten od Michaela Hausera se v rozumném člověku zvedme vlna "pravicového rozhořčení" (anebo, lépe řečeno, vlna zdravého rozumu).
Přeji též hezký večer
Na oplátku Ti odpovím také já. Sociálním darwinistou nejsem, stejně jako nejsem žádným výrazným představitelem některého z ...ismů. Jsem prostě svůj. Také mi dovol dodatek, že nad oním umírajícím bezdomovcem mi opravdu srdce neustrne a slzu nezatlačím, svých zkušeností s těmito lidmi mám věru nemálo a to mě poněkud limituje v jejich litování.
Pro pana Kopeckého: Na Vaše poněkud arogantní dvě věty bych vám, kdybychom byli v hostinci a nikoli v seriózním periodiku, odpověděl dvěma slovy...
Pro pana Borziče: Na mě jde zase mráz z celých dvoutisíciletých dějin křesťanství. Jsem rád, že žiji (zatím) ve svobodné zemi, kde mě nikdo nenutí přijímat právě takové demagogické ideologie, jako je křesťanské náboženství.