Profil čtenáře:
Marek Pavka

MP
Profese:
E-mail: mpavka@telecom.cz
Díky, to jsem rád. Jinak, neobjevily se po posledních parlamentních volbách v sociální demokracii myšlenky o obnově zemského uspořádání zdola, spojením krajů, které v současné době sociální demokracie ovládá (problém Vysočiny a částí Moravy připojených k Pardubickému a Jihočeskému kraji teď ponechám stranou), zhruba v intencích podobných snah jihomoravského a severomoravského krajského národního výboru z roku 1990? Myslím, že je evidentní, že sociální demokracie by z toho jen profitovala.
Moravské hnutí bývá často s despektem označováno za nacionalistické či národovecké. Jestliže se však podíváme například na přístup Moravské národní obce k národu, pak se zde praví, že považuje „pojetí národa z 19. století, charakterizované jednotou jazyka, původu a historie, za překonané. (…) Přestože za základ moravského národa považujeme slovanský živel (…) Moravanem může být i německy hovořící člověk s moravskými kořeny a povědomím. Pojetí kulturního národa 21. století se vrací k principům středověkého zemského národa.“ Moravany jsou tedy i německy a chorvatsky hovořící obyvatelé Moravy vyhnaní ze svých domovů po druhé světové válce českou nacionalistickou politikou. Je příznačné, že dodnes český politický establishment (ať už levicové či pravicové provenience) nepřistoupil k nápravě těchto křivd, naopak se ještě holedbá tím, jak je Česká republika „relativně homogenní“ a že tedy není třeba nic „rozdělovat“. Pro zajímavost, obdobně inkluzivní přístup k národu jako Moravská národní obec prosazuje v (polském) Slezsku Ruch autonomii Ślaşka, který má mezi svými členy i vyhnance v Německu (jen mezi novými členy hnutí za rok 2007 jich bylo 10 %) a pobočku v Berlíně.
Není tedy fér obviňovat moravské aktivisty z nacionalismu a hájit establishment (nebo přinejmenším nad ním přivírat oči), který svým jakobínským (a nacionalistickým) přístupem dlouhodobě a systematicky nivelizuje společnost a po vyhnání těch, kdo nemluvili česky, nyní vyhání i ty, kdo zůstali – když ekonomickým a administrativním tlakem stimuluje vysídlování z venkova a maloměst do několika velkých měst (ano, je to i Brno), kde tyto vykořeněné masy samozřejmě budou pod lepší kontrolou vládnoucího ekonomicko-politicko-mediálního kartelu.
A už vůbec není fér, Lukáši, označovat za „trapnou“ iniciativu, která vznikla zdola a která se právě onomu tlaku nivelizujícího establishmentu brání.