Vážená paní Tydlitátová,
jsem jedna z těch, které neznáte a doufáte, že když jsem podepsaná pod prohlášení Proalt, jsem slušný člověk. Mám k Vašemu komentáři jednu poznámku. Ve Vašem postoji vnímám to, co bych si dovolila označit jako jeden z obrovských problémů dnešního českého myšlenkového prostoru, velmi rozšířený problém, jenž si společnost sama pro sebe již dlouhou dobu zdárně plete. Je to postoj vytvářený jakýmsi neurčitým strachem, úzkostí, frustrací, jež vede k rychlému vymezování se vůči ostatním, souzení s pomocí silné dávky osobních emocí, k démonizaci těch, kteří s námi bezvýhradně nesouhlasí, těch, jež přinášejí kritiku na naše hlavy, k potřebě rychlého hledání drobných neshod jako důvodů k nepodpoře podstatných idejí a v posledku vytváření stereotypního vnímání věcí. Myslím, že právě tento postoj dnes nadmíru atomizuje občanskou společnost a paralizuje mnohé před jakoukoliv aktivitou a možností skutečné spolupráce s druhými, kteří v podstatě chtějí stejnou věc jako my (dovolím si v případě alespoň zmíněného pana Slačálka doufat, že tím cílem je také velmi zjednodušeně spravedlivé řešení konfliktů v Izraeli a svobodný mírový Izrael), jen v určitém bodě svého života brání pravdu z jiné strany. Myslím, že právě překonání těchto vnitřních obav a omezení bude možná největší výzva pro mnohé z nás. Mě nevyjímajíc.
Proč mám rozpaky nad antijochovskou peticí
Věra Tydlitátová
jsem jedna z těch, které neznáte a doufáte, že když jsem podepsaná pod prohlášení Proalt, jsem slušný člověk. Mám k Vašemu komentáři jednu poznámku. Ve Vašem postoji vnímám to, co bych si dovolila označit jako jeden z obrovských problémů dnešního českého myšlenkového prostoru, velmi rozšířený problém, jenž si společnost sama pro sebe již dlouhou dobu zdárně plete. Je to postoj vytvářený jakýmsi neurčitým strachem, úzkostí, frustrací, jež vede k rychlému vymezování se vůči ostatním, souzení s pomocí silné dávky osobních emocí, k démonizaci těch, kteří s námi bezvýhradně nesouhlasí, těch, jež přinášejí kritiku na naše hlavy, k potřebě rychlého hledání drobných neshod jako důvodů k nepodpoře podstatných idejí a v posledku vytváření stereotypního vnímání věcí. Myslím, že právě tento postoj dnes nadmíru atomizuje občanskou společnost a paralizuje mnohé před jakoukoliv aktivitou a možností skutečné spolupráce s druhými, kteří v podstatě chtějí stejnou věc jako my (dovolím si v případě alespoň zmíněného pana Slačálka doufat, že tím cílem je také velmi zjednodušeně spravedlivé řešení konfliktů v Izraeli a svobodný mírový Izrael), jen v určitém bodě svého života brání pravdu z jiné strany. Myslím, že právě překonání těchto vnitřních obav a omezení bude možná největší výzva pro mnohé z nás. Mě nevyjímajíc.