Davide, obávám se, že dohromady mísíte různé právní kategorie.
Za prvé, ne každé sdružení více osob je jako takové způsobilé mít práva a povinnosti, a tedy právnickou osobou. (Např. Vámi zmiňovaná rodina právnickou osobou není. Přesto - byť zprostředkovaně - požívá ochrany, a rovněž z příslušnosti k ní plynou různé právní důsledky. Aby byl určitý spolek právnickou osobou, musí to vyplývat ze zákona, a ten zpravidla požaduje naplnění řady podmínek, např. povinnost registrace.)
Za druhé, některé práva upravená v lidskoprávních dokumentech platí zcela shodně jako pro fyzické, tak pro právnické osoby (např. právo na vlastnictví dle článku 11 Listiny), jiná pouze pro fyzické osoby (právo na život, článek 6 Listiny) nebo pouze pro právnické osoby (právo na samosprávu církví dle čl. 16, odst. 2 Listiny).
Za třetí, jde-li o stát, jedná se o nejvýznamnější právnickou osobu veřejného práva. Z pohledu práva je stát odlišnou entitou od svých občanů a je na nich existenčně nezávislý. Fakticky je ale zřejmé, že stát bez svých občanů fungovat nemůže (a že tedy existence státu je jako u jiných právnických osob toliko užitečnou právní fikcí). V každém případě lidskoprávní dokumenty se nezabývají ochranou států, ale jejich obyvatel, resp. některých ochrany-hodných (z hlediska zákonodárce) právnických osob nestátního (byť někdy i veřejnoprávního) charakteru.
Děkuji za zajímavé odpovědi!
Islámská deklarace lidských práv, na kterou odkazujete, je pozoruhodná. Zaujal mne např. článek 6, z něhož nadále vyplývá nerovnoprávnost mezi mužem a ženou (obdobně formulovaná jako na úrovni zákona v Československu do roku 1950).
Rovněž se jeví jako kuriózní časté odkazy na jedno konkrétní náboženství (které dokonce článek 10 označuje za jediné nezkažené), které jasně naznačují, že někteří lidé jsou si dle této deklarace rovnější než jiní.
Jiné články zase v rozporu s naším pojetím znějí spíše jako čistě morální proklamace, než státem vynutitelné právní normy (článek 17, písm. A: "Každý má právo žít ve zdravém životním prostředí, mimo hřích a morální zkaženost...")
Článek 22, písm. A je roztomile bizarní: "Každý má právo na svobodu vyjadřování, je-li uskutečňováno způsobem, jenž není v rozporu s principy Šaría".
Mám z toho takový pocit, že lidská práva mohou být skutečně univerzální pouze za předpokladu, že přistoupíme na univerzální sekulárnost států, které je mají formulovat a ochraňovat.
Pokud se kanonické texty náboženství neberou doslovně, není zde nebezpečí zcela neohraničené interpretace? Dle jakého klíče je vykládat?
(Kupř. Starý zákon zákon zdá se mi - jakožto laikovi - být zásadním popřením významného množství toho, čemu říkáme lidská práva, a přesto se k němu "naše" církve oficiálně hlásí. Je tedy pomyslná výhoda nás na Západě při konstruování lidských práv, že jsme více pokrytečtí? Že vybíráme ze svých posvátných textů jenom to, co se nám líbí? - Nevím a proto se Vás táži.)
děkuji za pěkný článek!
Chtěl bych se zeptat, jak to vidíte s proklamovanou univerzalitou lidských práv (tuším, že už jste na to nejméně v jedné eseji narážel). Dají se v historii jiných kultur, než těch západních (s jejich postupně se množícími Magna chartami, Deklaracemi práv člověka a občana apod.) vystopovat podobné procesy prohlašování nezadatelných a nezcizitelných (neřkuli přirozených) lidských práv a svobod, nebo ne? Muslimští politici často rádi tvrdí, že je tento koncept zcela západní, a při přistupování k různým mezinárodním lidskoprávním paktům následně prohlašují neaplikovatelnost některých nepohodlných článků (týkajících se např. práv žen).
Je však naše myšlení opravdu tak diametrálně odlišné? A pokud ano, proč? (Jsou snad základním problémem nějaké menší či větší nuance mezi Biblí a Koránem či jejich vládnoucími interpretacemi?)
...musím konstatovat, že v tomto případě ČSSD dozajista nepodá ústavní stížnost - jak tvrdí článek -, ale návrh na zrušení zákona (což je zcela jiný institut).
V novém roce lidská práva překonána?
Ivan Štampach
Za prvé, ne každé sdružení více osob je jako takové způsobilé mít práva a povinnosti, a tedy právnickou osobou. (Např. Vámi zmiňovaná rodina právnickou osobou není. Přesto - byť zprostředkovaně - požívá ochrany, a rovněž z příslušnosti k ní plynou různé právní důsledky. Aby byl určitý spolek právnickou osobou, musí to vyplývat ze zákona, a ten zpravidla požaduje naplnění řady podmínek, např. povinnost registrace.)
Za druhé, některé práva upravená v lidskoprávních dokumentech platí zcela shodně jako pro fyzické, tak pro právnické osoby (např. právo na vlastnictví dle článku 11 Listiny), jiná pouze pro fyzické osoby (právo na život, článek 6 Listiny) nebo pouze pro právnické osoby (právo na samosprávu církví dle čl. 16, odst. 2 Listiny).
Za třetí, jde-li o stát, jedná se o nejvýznamnější právnickou osobu veřejného práva. Z pohledu práva je stát odlišnou entitou od svých občanů a je na nich existenčně nezávislý. Fakticky je ale zřejmé, že stát bez svých občanů fungovat nemůže (a že tedy existence státu je jako u jiných právnických osob toliko užitečnou právní fikcí). V každém případě lidskoprávní dokumenty se nezabývají ochranou států, ale jejich obyvatel, resp. některých ochrany-hodných (z hlediska zákonodárce) právnických osob nestátního (byť někdy i veřejnoprávního) charakteru.
Islámská deklarace lidských práv, na kterou odkazujete, je pozoruhodná. Zaujal mne např. článek 6, z něhož nadále vyplývá nerovnoprávnost mezi mužem a ženou (obdobně formulovaná jako na úrovni zákona v Československu do roku 1950).
Rovněž se jeví jako kuriózní časté odkazy na jedno konkrétní náboženství (které dokonce článek 10 označuje za jediné nezkažené), které jasně naznačují, že někteří lidé jsou si dle této deklarace rovnější než jiní.
Jiné články zase v rozporu s naším pojetím znějí spíše jako čistě morální proklamace, než státem vynutitelné právní normy (článek 17, písm. A: "Každý má právo žít ve zdravém životním prostředí, mimo hřích a morální zkaženost...")
Článek 22, písm. A je roztomile bizarní: "Každý má právo na svobodu vyjadřování, je-li uskutečňováno způsobem, jenž není v rozporu s principy Šaría".
Mám z toho takový pocit, že lidská práva mohou být skutečně univerzální pouze za předpokladu, že přistoupíme na univerzální sekulárnost států, které je mají formulovat a ochraňovat.
Pokud se kanonické texty náboženství neberou doslovně, není zde nebezpečí zcela neohraničené interpretace? Dle jakého klíče je vykládat?
děkuji za pěkný článek!
Chtěl bych se zeptat, jak to vidíte s proklamovanou univerzalitou lidských práv (tuším, že už jste na to nejméně v jedné eseji narážel). Dají se v historii jiných kultur, než těch západních (s jejich postupně se množícími Magna chartami, Deklaracemi práv člověka a občana apod.) vystopovat podobné procesy prohlašování nezadatelných a nezcizitelných (neřkuli přirozených) lidských práv a svobod, nebo ne? Muslimští politici často rádi tvrdí, že je tento koncept zcela západní, a při přistupování k různým mezinárodním lidskoprávním paktům následně prohlašují neaplikovatelnost některých nepohodlných článků (týkajících se např. práv žen).
Je však naše myšlení opravdu tak diametrálně odlišné? A pokud ano, proč? (Jsou snad základním problémem nějaké menší či větší nuance mezi Biblí a Koránem či jejich vládnoucími interpretacemi?)
Díky a pěkný den!
Ivan David (ml.)
ČSSD: Návrh na omezení podpory stavebního spoření je protiústavní
ČTK
V každém případě jim ale držím palce! :o)