0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Ilja Herold

IH
Profese: důchodce - ekonom
E-mail: iherold@upcmail.cz
Rád bych se ještě vrátil k Hauserově článku KRISTUS ATEISTA:

Myslím, že vztah mezi autentickým marxismem a biblicko-evangelijním myšlením je daleko hlubší a vstřícnější, než aby bylo možno chápat pokusy o marxisticko- křesťanský dialog šedesátých let jen jako komunistické prohlédnutí z nouze:
-Marxismus i Bible sdílejí především hluboký budoucnostní pohled. To je velmi neobvyklá skutečnost, která je spojuje i odlišuje od jiných společensko- politických směrů. Přičemž oba tyto pohledy, jak křesťanský tak i marxistický, jsou dějinně optimistické a humanitní. To zaprvé.
-Oba myšlenkové proudy vycházejí z filosofického materialismu míněného tak, jak materialismus chápal Marx. I to je velmi neobvyklé.
-Přičemž, a to zatřetí, každé důsledné racionální ptaní vede nakonec k odpovědím transcendentním. Problémem jistě bývá tuto skutečnost uznat,- a pro ono transcendentno nalézt přiměřený název. Což ovšem platí nejen o marxistech.

Za zcela mimořádnou, žel přezíranou pokládám však další skutečnost: Ve starozákonních ustanoveních tak zvaného milostivého léta (přikládaných Mojžíšovi například v biblické knize Leviticus, kap.25, verše 8-16 a paralelní), dobře rozpoznáváme dávný pokus o řešení vlastnicko- kapitálových problémů a jejich dopadu na společnost cyklickým “znárodňováním” a přerozdělováním základního kapitálového vlastnictví každých 50 let. I když tato ustanovení odrážejí dobu vznikání měst a zřejmě nikdy nebyla dodržována, obdoba se socialismem se sama vnucuje. Něco přitom napovídá skutečnost, že Marx pocházel z dobře pravověrné židovské rodiny a Bedřich Engels byl do své dospělosti členem církve (skládal prý i duchovní písně). Oba mohli i měli uvedená biblická ustanovení znát. Křesťanská teologie ovšem o Milostivém létu až zarputile mlčí.

V této souvislosti je nutno poukázat i na nepřiměřené a zdá se že často i zlovolné zdůrazňování Marxova “atheismu”. Díval jsem se do Vybraných spisů Marxe a Engelse (Díly 1 - 5, Nakladatelství Svoboda 1976 …), ke kterým existuje sice neúplný, ale jinak velmi důvěryhodný rejstřík. Slovo “atheismus” se zde téměř nevyskytuje, a když, pak především v Marxově polemice s radikálními atheisty jeho doby. Také slovo “Bůh” a “bůh” je velice vzácné. Přitom často v plurálu, v odkazech na bohy pohanské, nebo v polemice s Feuerbachem a “panem Dühringem” a jejich náboženskými názory. Podle rejstříku z roku 1976 se mi to zdá být na “zakladatele atheismu” velmi málo. Marx jistě často myslel, horlil i argumentoval proti církvím a náboženství své doby. Berme mu to však za zásluhu, ne za vinu.

Zbývá ještě zmínit “opium lidu”. Jde o větu vytrženou z delšího odstavce v práci “Ke kritice Hegelovy filosofie práva“. Sám pokládám celý tento odstavec naopak za nejvznešenější z toho, co kdy bylo o náboženství z pohledu racionality vyřčeno. Kde se hovoří o bolesti lidu a náboženství uznává jako významná jeho útěcha. V době kdy opium nebylo zakázanou drogou, ale významným lékem, i když příčiny bolesti neodstraňoval. (Zájemcům mohu text odstavce zaslat jako e-mail). Marxova kritická racionalita je ovšem něco zcela jiného než zloba, pohrdání a odsudek, jaké si Marx na oplátku nezasloužil.

Zlý a nevzdělaný antimarxismus pokládám za jednu z bíd současného nemyšlení, obecného i zejména křesťanského. Je dobře, že zasutý marxisticko- křesťanský dialog byl připomenut. Marxisté jej asi neobnoví,- nemají proč. Mohli by jej obnovit křesťané, pokud začnou vážně hledat a myslet.
Ilja Herold (iherold@upcmail.cz)