Vážený pane Štampachu.
Byl mi doporučen Váš článek Suverenita ze dne 5. 10. 2015 v Deníku Referen-dum-Domov. Váš způsob obrany evropské integrace za účinný. Mám jen dvě po-známky, byť i poněkud delší.
První se týká vztahu My (ČR) a Evropa (EU).
Cituji Váš text: Dobrovolně jsme jako Česká republika vstoupili roku 2004 do Evropské unie. Tím jsme jí (EU) předali některé státní pravomoci. Některé otázky zůstávají ve výlučné kompetenci členských zemí, ale v unii existuje i rozsáhlá sdílená suverenita.
Považuji slovo dát, předat za nešťastné a nevýstižné.
Předat znamená, že jsme někomu něco dali – a už to tudíž nemáme.
Skutečnost: Vyměnili jsme část suverenity státu střední velikosti za podíl na su-verenitě obrovského celku.
ČR představuje v EU 2% obyvatel – a
naše zastoupení v parlamentu EU díky pozitivní diskriminaci malých představuje
21 křesel českých poslanců = 2,8% ze 751 členů parlamentu.
Problém je v našem vnímání. Největší důvěře z politiků se těší starostové, jistě i proto, že mají nejblíže k voličům.
Jestliže má prezident větší důvěru než vláda či parlament, pak je to jeho zviditel-něním – i tím, že nemusí dělat mnoho nepopulárních rozhodnutí.
Suverenita se vztahuje ke státu. Vlastní stát jsme dlouho neměli. V tomto smyslu nebyl český národ dlouho suverénní. Přesto byl náš nejprudší rozmach od roku 1848 do 1. světové války – tedy bez samostatnosti, ale ve velkém celku R-U.
Československo vzniklo v době, kdy se vlády snažily zajistit státům co největší autarkii – což snižovalo mezinárodní dělbu práce. Průmysl naší republiky trpěl malostí našeho vnitřního trhu a skladbou v níž převažoval lehký průmysl, který rozpadem R-U ztratil většinu odbytišť.
Milníkem na cestě k vyhlášení samostatnosti je Washingtonská deklarace z 18. října 1918. Pravděpodobně byly jednotlivé verze Washingtonské deklarace kon-sultovány denně od 13. do 18. října s ministerstvem zahraničí. Sám Masaryk o ní píše, že se snažil připodobnit ji podobným aktům USA.
Cituji také z druhého odstavce deklarace:
Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.
TGM tedy počítá s možností vytvoření většího celku.
Byla první republika suverénní – když každou mezinárodní dohodu „konsultova-la“ s příslušnými místy? Ne už s Washingtonem, ale za války i po válce hlavně s Paříží. Při zakládání naší armády měla hlavní slovo Francie. Už na Sibiři byl veli-telem naší armády generál Janin. Generál Pellé byl náčelníkem generálního štábu a od června do října 1919 byl vrchním velitelem naší armády. Za první republiky byla francouzština prvním oficiálním jazykem (němčina měla být druhým úředním jazykem).
Vtip z doby socialismu o druzích státu:
Imperialistické státy se vměšují do záležitostí jiných států
neutrální státy se nevměšují do cizích záležitostí
socialistické státy se nevměšují ani do vlastních záležitostí.
Od vlády přes parlament, politické strany a média máme problémy s pojmem Bru-sel. Jsou to oni, nebo jsme to také my v Bruselu?
Kdybychom mohli být od počátku účastníky evropského integračního procesu, snadněji bychom si zvykli na to, že Brusel, Štrasburk a další sídla evropských institucí jsou naše. Brusel kritizují komunisté, kteří v zájmu Sovětů zabránili nejen naší republice podílet se na sjednocování Evropy, ale naše média nesměla uveřejnit ani jakoukoliv pozitivní zmínku o evropském sjednocování.
Druhá poznámka:
Citát: Jsme-li oddáni myšlence ekonomické demokracie, mohli bychom být v pokušení oslabovat v zájmu tohoto ideálu evropské vazby.
Pozor na pojmy. Z hlediska ekonomiky jsme velmi liberálním státem, který určuje vztah ekonomiky zákony a vlastnickými vztahy. Obávám se, že v ekonomice ne-může být demokracie. Povšimněme si poučení Německa z doby po kapitulaci v listopadu 1918
Po první světové válce proběhla v listopadu 1918 demokratická revoluce v Německu, svrhla císaře a na mnoha místech se zakládaly rady (sověty) dělníků, vojáků, námořníků atd.
V únoru 1919 se němečtí komunisté (s moskevskými instruktory) snažili o revo-luci, která by předala moc nad výrobními prostředky dělnickým sovětům (radám). Komunisté, spartakovci a další levicové síly prohlásili za cíl únorové revoluce hospodářskou demokracii.
V ekonomické sféře zřejmě nebude demokracie, ale ekonomická činnost podléhá zákonům a kolektivním smlouvám.
Evropská integrace překáží/vadí dvěma silám: krajní levici i pravici.
Jsem přesvědčen o nutnosti našeho začlenění do EU – přičemž může dojít k změ-nám současné formy.
… Fierlinger, s nímž jsem se stále více přátelil, (se) ještě v roce 1943 zabýval utopickou myšlenkou „spojených států evropských“. … Lenin …dokazoval, že je toto heslo za kapitalismu neuskutečnitelné …
Z toho vyplývá, že Spojené státy Evropské – jen pokud budou socialistické (sa-mozřejmě dle moskevského typu).
Jak si Moskva představovala přátelství mezi svými vazaly předvedla i zásahy do organizace kontaktů.
Rok po únoru se nenápadně rušily svazy přátelství, například československo-polského. Všechno přátelství mělo organizovat vztahy mezi jednotlivými národy a Moskvou.
Současná EU může poskytovat příčiny k nespokojenosti, ale proměřujme je s naší nespokojenosti s našimi poslanci, ministry a prezidentem. Z tohoto hlediska jsou projevy nespokojenosti přirozené, ale významnější jsou výhody plynoucí z prosto-ru, v němž žije půl miliardy lidí. V tomto soužití mají všichni občas pocit chybějící suverenity. Ale na naší planetě už není prostor pro zcela suverénní státy.
Suverenita?
Ivan Štampach
19. 11. 2015
Suverenita a Evropská unie
Vážený pane Štampachu.
Byl mi doporučen Váš článek Suverenita ze dne 5. 10. 2015 v Deníku Referen-dum-Domov. Váš způsob obrany evropské integrace za účinný. Mám jen dvě po-známky, byť i poněkud delší.
První se týká vztahu My (ČR) a Evropa (EU).
Cituji Váš text: Dobrovolně jsme jako Česká republika vstoupili roku 2004 do Evropské unie. Tím jsme jí (EU) předali některé státní pravomoci. Některé otázky zůstávají ve výlučné kompetenci členských zemí, ale v unii existuje i rozsáhlá sdílená suverenita.
Považuji slovo dát, předat za nešťastné a nevýstižné.
Předat znamená, že jsme někomu něco dali – a už to tudíž nemáme.
Skutečnost: Vyměnili jsme část suverenity státu střední velikosti za podíl na su-verenitě obrovského celku.
ČR představuje v EU 2% obyvatel – a
naše zastoupení v parlamentu EU díky pozitivní diskriminaci malých představuje
21 křesel českých poslanců = 2,8% ze 751 členů parlamentu.
Problém je v našem vnímání. Největší důvěře z politiků se těší starostové, jistě i proto, že mají nejblíže k voličům.
Jestliže má prezident větší důvěru než vláda či parlament, pak je to jeho zviditel-něním – i tím, že nemusí dělat mnoho nepopulárních rozhodnutí.
Suverenita se vztahuje ke státu. Vlastní stát jsme dlouho neměli. V tomto smyslu nebyl český národ dlouho suverénní. Přesto byl náš nejprudší rozmach od roku 1848 do 1. světové války – tedy bez samostatnosti, ale ve velkém celku R-U.
Československo vzniklo v době, kdy se vlády snažily zajistit státům co největší autarkii – což snižovalo mezinárodní dělbu práce. Průmysl naší republiky trpěl malostí našeho vnitřního trhu a skladbou v níž převažoval lehký průmysl, který rozpadem R-U ztratil většinu odbytišť.
Milníkem na cestě k vyhlášení samostatnosti je Washingtonská deklarace z 18. října 1918. Pravděpodobně byly jednotlivé verze Washingtonské deklarace kon-sultovány denně od 13. do 18. října s ministerstvem zahraničí. Sám Masaryk o ní píše, že se snažil připodobnit ji podobným aktům USA.
Cituji také z druhého odstavce deklarace:
Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.
TGM tedy počítá s možností vytvoření většího celku.
Byla první republika suverénní – když každou mezinárodní dohodu „konsultova-la“ s příslušnými místy? Ne už s Washingtonem, ale za války i po válce hlavně s Paříží. Při zakládání naší armády měla hlavní slovo Francie. Už na Sibiři byl veli-telem naší armády generál Janin. Generál Pellé byl náčelníkem generálního štábu a od června do října 1919 byl vrchním velitelem naší armády. Za první republiky byla francouzština prvním oficiálním jazykem (němčina měla být druhým úředním jazykem).
Vtip z doby socialismu o druzích státu:
Imperialistické státy se vměšují do záležitostí jiných států
neutrální státy se nevměšují do cizích záležitostí
socialistické státy se nevměšují ani do vlastních záležitostí.
Od vlády přes parlament, politické strany a média máme problémy s pojmem Bru-sel. Jsou to oni, nebo jsme to také my v Bruselu?
Kdybychom mohli být od počátku účastníky evropského integračního procesu, snadněji bychom si zvykli na to, že Brusel, Štrasburk a další sídla evropských institucí jsou naše. Brusel kritizují komunisté, kteří v zájmu Sovětů zabránili nejen naší republice podílet se na sjednocování Evropy, ale naše média nesměla uveřejnit ani jakoukoliv pozitivní zmínku o evropském sjednocování.
Druhá poznámka:
Citát: Jsme-li oddáni myšlence ekonomické demokracie, mohli bychom být v pokušení oslabovat v zájmu tohoto ideálu evropské vazby.
Pozor na pojmy. Z hlediska ekonomiky jsme velmi liberálním státem, který určuje vztah ekonomiky zákony a vlastnickými vztahy. Obávám se, že v ekonomice ne-může být demokracie. Povšimněme si poučení Německa z doby po kapitulaci v listopadu 1918
Po první světové válce proběhla v listopadu 1918 demokratická revoluce v Německu, svrhla císaře a na mnoha místech se zakládaly rady (sověty) dělníků, vojáků, námořníků atd.
V únoru 1919 se němečtí komunisté (s moskevskými instruktory) snažili o revo-luci, která by předala moc nad výrobními prostředky dělnickým sovětům (radám). Komunisté, spartakovci a další levicové síly prohlásili za cíl únorové revoluce hospodářskou demokracii.
V ekonomické sféře zřejmě nebude demokracie, ale ekonomická činnost podléhá zákonům a kolektivním smlouvám.
Evropská integrace překáží/vadí dvěma silám: krajní levici i pravici.
Jsem přesvědčen o nutnosti našeho začlenění do EU – přičemž může dojít k změ-nám současné formy.
Citát česko-německého marxisty
KOLMANN, Arnošt (Ernst): Zaslepená generace, 2005. str. 221
… Fierlinger, s nímž jsem se stále více přátelil, (se) ještě v roce 1943 zabýval utopickou myšlenkou „spojených států evropských“. … Lenin …dokazoval, že je toto heslo za kapitalismu neuskutečnitelné …
Z toho vyplývá, že Spojené státy Evropské – jen pokud budou socialistické (sa-mozřejmě dle moskevského typu).
Jak si Moskva představovala přátelství mezi svými vazaly předvedla i zásahy do organizace kontaktů.
Rok po únoru se nenápadně rušily svazy přátelství, například československo-polského. Všechno přátelství mělo organizovat vztahy mezi jednotlivými národy a Moskvou.
Současná EU může poskytovat příčiny k nespokojenosti, ale proměřujme je s naší nespokojenosti s našimi poslanci, ministry a prezidentem. Z tohoto hlediska jsou projevy nespokojenosti přirozené, ale významnější jsou výhody plynoucí z prosto-ru, v němž žije půl miliardy lidí. V tomto soužití mají všichni občas pocit chybějící suverenity. Ale na naší planetě už není prostor pro zcela suverénní státy.
Josef Škrábek