Dopady hospodářské krize byly u nás spíše hlubší a trvalejší, stejně tak ale i v Německu, o které tady jde. Hospodářský růst není jen automobilismus, který nacisté silně prosazovali. Kvalitu našich tanků nelze obejít jejich omezeným užitím. Ani Němci se neštítili tanky podporovat pěchotu a nemusí to být na škodu. Doba, kdy by tanky mohly být páteří armády, byla ještě daleko. Německé letectvo se tehdy vystavovalo honosně jako moderní, ve skutečnosti ale také stále ze značné části využívalo starší stroje a hlavně nebylo vybavené pro delší střet. České opevnění nebylo mažinotka a netrvalo se na jeho udržení, už pro jeho nedokončenost. Přesto bych chtěl vědět konkrétně v čem bylo opěvnění francouzské nesrovnatelně lepší. Francie pohořela také díky německému štěstí, šlo o velice riskantní útok úzkým koridorem přes dvě velké řeky, právě proto aby se opevněním vyhnuli. Náš plán obrany pokud vím nepočítal s rovnoměrným rozmístěním vojsk podél linie, ostatně pevnostní jednotky byly pouze speciální částí vojska. Vaše scénaře jsou ahistorické, a naše vedení se, pokud si vzpomínám, připravovalo i pro ten, který považujete za nevíc smysluplný. Podle toho co jsme se z německých plánů dověděli, dost pravděpodobně by jeden hlavní úder šel z Bavor na Plzeň, skrze dost nebezpečnou část opevnění. Obyčejný německý voják té doby měl za sebou chaotický výcvik. Navíc při hrách simulujících útok na ČS se používaly pevnostní objekty mnohem slabší, snad proto aby dodali seběvědomí vlastnímu mužstvu. A to bylo třeba, i němečtí vojáci vstupovali do války ustrašení, báli se opakování hrůz světové války. Také proto se nebojím, že by naše vojsko nějak zaostalo v bojovnosti. A to dokonce ani u menšin, na frontě už to bývá kdo z koho. Výroba letadel byla zpackaná, ale kde se učit stavět lepší tanky nevím. Opravdu velká část Rusínů doufala v připojení k Sovětskému svazu? Pochybuji, že by náš kapitál jasnozřivě v roce 1938 jednal podle volby "Hitler nebo Stalin". Proč by nadšení nevydrželo první bombardování (Prahy)? Všude jinde bombardování utužovalo vůli k odporu. Takovou otázku si může položit opravdu jen někdo s krajním názorem na naši náturu. Na vlastním území se sice nějaký čas nebojovalo (pokud vám nevytknu opomenutí konfliktů roku 1919), zato jinde jsme si zabojovali až až a vesměs úspěšně. Pořád nevím, proč naše porážka byla nevyhnutelná a už vůbec ne proč by byla pokořující.